Podle starověkých bájí a pověstí bylo Kutaisi hlavním městem království Kolchidy. Mnoho památek po tomto slavném věku sice ve městě nenajdete, podlehly totiž psychedelické sovětské mozaice na zdejší tržnici, této stalinské čistce veřejného prostoru. Zato hledat nádraží Kutaisi II je skoro jako výprava za zlatým rounem. Je dobře schované za autobusovou stanicí a především obrovskou tržnicí, kde seženete úplně všechno od kuřete až po rozbrusku.
Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem
Obsluha pomalá, nešikovná a nepříjemná. Talíře špinavé. Birjání průměrné, dósa ucházející, sámbhar spíš hnusný a místo kafe jen jakási podivná mléčná tekutina. Ani nádražní wifina sem nedosáhne. Přesto jsem v nádražce na Hazrat Nizámuddín strávil více než tři hodiny. Jsou prostě věci, které se nedají pochopit ani rozumem, ani srdcem.
Continue reading “Hazrat Nizámuddín, Dillí: Ani rozumem, ani srdcem”
Mccheta: Tady Ježíš nebyl
Všimli jste si někdy, že Ježíš Kristus kráčí celý trek na Golgotu vkusně oblečen a teprve na kříži visí polonahý? A napadlo vás někdy, kam se všechny ty hadry asi ztratily? Tak já vám to řeknu. Ježíšovo roucho prý vyšmelil gruzínský žid Eliáš od jednoho římského vojáka a hned se s ním vyrazil pochlubit domů do Mcchety. O tom, jakým dopravním prostředkem do Gruzie dojel, historické prameny mlčí.
Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook
Facebook moc nesleduju, spíš jen tak okrajově. Nicméně když se na mé oblíbené stránce o nádražkách objevila výzva k lovu na nyní již nedostupnou knížku Pámbůprdel, dost mně to zaujalo. Sledoval jsem, kde se publikace objevily, ale zatím to pro mě bylo moc daleko. Né, že bych nerad cestoval, ale zas tak závislý na tom ještě nejsem. První dvě proběhly a zmizely z hospod v rámci dnů, třetí vykoukla v dostupné vzdálenosti. Nebyly to sice moje oblíbené Kralupy nad Vltavou, ale jen o kousek vzdálenější Lovosice.
Po pár komentářích, jako jestli tam je a nebo né, jsem si prostě řekl, že to zkusím. Volná neděle 2. září 2018, počasí ucházející, tož hurá.
Continue reading “Lovosice: Výprava na Lovoš aneb za co všechno může Facebook”
Pámbů prdel pop-up podruhé!
I po tolika letech se nás občas ptáte, zda je ještě k dostání první kniha o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’. Není. Díky fantastickému archeologickému objevu maminky pana NP ale budete mít ještě jednu úplně poslední možnost, jak se k některému z exemplářů dostat. Připravte se tedy na další letní hru: Každý týden se jedna #pambuprdel objeví v některé nádražce, kde bude připravena pro nejrychlejšího zájemce. A to prosím zcela zadarmo, pouze za drobnou protislužbu…
Světlá nad Sázavou: Proč zrovna dneska?
„Čtyři stromy a celá republika je v hajzlu!“ kleje pán na opačné straně našeho kupé, a jeho obraty si nikterak nezadají s legendární opravou Lakatoše. „Přestal jsem jezdit na Ukrajinu, nebudu jezdit ani do Prahy!“ nadává na stav železniční dopravy poté, co nás ve stanici Světlá nad Sázavou průvodčí vypakuje z vlaku. Trať na Kolín je vinou následků noční vichřice neprůjezdná. „Proč to musí být zrovna dneska?“ ptá se maminky holčička na vedlejším sedadle. Kde je Okamura, když ho nejvíc potřebujeme?
Hulín: Konzumuji, tedy jsem
„Toto sou kurva svátky na piču. Bez sněhu…“ stěžuje si štamgast Jeník v hulínském bufetu Mašinka, který je – ano! – stále v provozu. V kamnech příjemně praská oheň, mě však čekají povinnosti. Zatímco hosté zabředají do hovoru o tom, že umřel Rajko Doleček, nechávám si ujet svůj spoj ku Praze a mířím do nádražky, známé též pod názvem bufet Otevřeno.
Vágusí rok 2017: Znamení sploshingu a sklenic se zelím
Jaký byl právě končící rok s pořadovým číslem 2017? Co v něm bylo nejzajímavější, nejbizarnější a co nejvíc na hovno? A kam směřuje vezdejší svět v roce 2018? Uplynulý rok hodnotí naši kolegové, známí, přátelé a příbuzní.
Continue reading “Vágusí rok 2017: Znamení sploshingu a sklenic se zelím”
Mumbaí Central: Břicho Bombaje
„Ruce vzhůru!“ ozývá se mi náhle za zády. Pomaličku se otáčím a kráčím zpátky do nádražky. Už jsem myslel, že ve stanici Mumbaí Central se tohle odpoledne nic stát nemůže. A ono jo…
Púna: Nádražkové obludárium
Púna zaujímá v mé myšlenkové mapě zvláštní místo. Přesněji řečeno, nezaujímá tam žádné místo. Nikdy jsem nevěděl, co si o tomhle městě vlastně mám myslet. A po návštěvě zdejšího nádraží pořád nevím vůbec nic – kromě toho, že chci odsud co nejdřív vypadnout pryč.