Posted on

Král je mrtev! Ať žije král?

Co dělá Majáles takovým, jaký je? Jsou to lidé, kteří se ho účastní. A ti lidé jsou jací? Příjemní, mladí, pozitivní…

Když na mě se začátkem jara začaly na netu vyskakovat reklamy s odpudivou grafikou a texty, proti kterým zní upoutávky na sto padesátou osmou řadu Superstar jako Píseň písní, došlo mi, že už je TO tu zase. Až do rozkliknutí oficiálního webu Českého majálesu jsem ovšem netušila, že nejlepší výraz pro definici téhle zdegenerované tradice zní PEKLO. Výše citované věty hned z úvodní stránky mi to ale naznačily víc než jasně.

Continue reading “Král je mrtev! Ať žije král?”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne IX

„A v jakém světě chceš teda žít?“ zeptala se moje dívka, když jsem jí sdělil, že nechci obývat prostředí, kde se lidská hodnota měří profilem na linkedln. Nechtěl jsem jí znovu rozprávět o své bukolické idyle, a tak jsem neřekl nic. Teprve po chvíli mi to došlo: ono skutečně není kam uniknout. Každý můj krok mimo každodenní realitu bude mým okolím vnímán jen jako snaha připsat si další položku do životopisu.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne IX”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne VIII

„Rozvedení? Čerstvě vdané? Přestěhovaní? Malé děti? Větší děti? Vysoká škola? Nezaměstnaní?“ popisuje Facebook své uživatele inzertním šamanům. A oni každé ráno zírají do statistik, cucají kafe a přemýšlí, jak lidem ještě líp a přesněji vnucovat hovadiny. Reklama je zlo a stejně nefunguje, mávnou rukou experti na chodbách univerzit. Pak v ní začnou pracovat.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VIII”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne VII

Je 27. března 1973 a skupina vesničanů v lesích uprostřed himálajského podhůří právě zabránila dřevorubcům pokácet několik stromů. Nikdo ze zúčastněných v tu chvíli netuší, že zdánlivě bezvýznamná událost se brzy rozkřikne nejen po Indii, ale po celém světě. Přivazování ke stromům se do několika málo let stane základní výbavou každého správného ekologického aktivisty. Rodí se moderní indický environmentalismus, aby se zapojil do debaty, která na Západě pomůže nastartovat kritiku celé myšlenky pokroku z filosofických pozic.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VII”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne VI

Chvíli jsem na tu výlohu nevěřícně zíral. Až pak mi to došlo. Zrušili lahůdky Zemark na Václaváku. Místo nich teď na kolemjdoucí září logo pekárny Paul. Někteří lidi se zjevně nezastaví, dokud nevymýtí všechna normální místa ve městě, státě, na světě. Nová pekárna je jen malý krůček ke konečnému nastolení voňavé korporátní utopie, ale velký průser pro lidi, co měli rádi vlašák s rohlíkem.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VI”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne V

Bílý nebo černý kouř? Nigerijec nebo Ital? Bude proti potratům úplně, nebo jen napůl? A už je to tady! Je z Argentiny, má smysl pro humor a jezdí autobusem. Prostě k sežrání. Události ve Vatikánu v poslední týdnech plní noviny a barva sandálů nového papeže nedá nikomu spát. Co na tom, že nový svatý otec je od toho starého k nerozeznání. „Je intelekuál, což prozrazuje již jeho fyziognomie – vysoké čelo a asketická tvář,“ ubezpečí nás Mladá Fronta. Kdo jiný než intelektuál by si ostatně mohl myslet, že adopce dětí homosexuálními páry je v rozporu s božím záměrem, že jo.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne V”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne IV

Hned po výstupu z metra na I. P. Pavlova ucítíte studenou směs cigaretového kouře, výfuků, moči, zatuchlých kabátů, mastného výdechu z KFC a mokrých novin. A pak na vás město začne mluvit a tahat za rukáv. Kluk s holkou hrajou písničky od Lucie, starší generace somráků už jen sedí a netečně zírá. Vedle nich zkoušejí štestí usměvaví vyběrači příspěvků na slepecké psy a lidská práva v Číně. Hipíci z povolání s peticí za lední medvědy se přetlačují se slizouny pasoucími mobilní tarify. Rohy jsou olepené několika vrstvami nabídek rychlých půjček, mezi nimi se objevují inzeráty osamělých stěhováků, instalatérů a vůbec lidí, kteří by rádi něco dělali, jenže nemají kde. Plakáty s Karlem už naštěstí někdo strhal.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne IV”

Posted on

Mrtvý klid nedělního odpoledne III

Není blbějšího měsíce než únor. Neurčitá doba mezi depresivním lednem a rozmoklým březnem, měsíc určený k dlouhému zírání na šedou oblohu a přemýšlení o nesmyslnosti všeho. Měsíc zbytečný jak nedělní ráno, kdy se vyhrabete z postele a usrkáváte kafe u Kalendária. Na obrazovce se prolínají desítky let staré vybledlé fotky a krásná Saskia uklidňujícím hlasem vykládá příběhy mrtvých lidí, o kterých jste nikdy neslyšeli. Výročí jako prostředek nuceného připomínání věcí, které si připomínat nechceme, nemusíme, nebo nás vubec nezajímají. Vynález žárovky, úmrtí spisovatelů, zapomenuté revoluce, fotbalová vítězství, prohrané bitvy, objev Austrálie. Pak Saskia skončí a vykopne nás do zbytku dne s divně blbou náladou. A za rok to pro jistotu zopakuje.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne III”