Posts

Posted on

Stále mlád

Haimi je na ty dlouhé povídání, já tentokrát nemám slov. Nechám proto raději hovořit fakta ze stránek osobnosti.cz:

Bushido je německý rapper z Berlína, vlastním jménem Anis Mohammed Yussuf Ferchichi. Narodil se 28. září 1978. Známý je také pod pseudonymem ” Sonny black “.

Svojí hudbu dělá dobře, dělá ji celým srdcem a texty píše podle toho, jak to cítí. Nikdo mu do ničeho nesmí mluvit a to je taky dobře… Jeho styl hudby se tzv. nazývá Gangstarap. Za dobu, co dělá hudbu už stihnul vydat hodně alb, některá jsou tajná a nezveřejněná, ale ty ostatní znají asi všichni Němci, kteří se aspoň trochu zajímají o rap. A hlavní je, že Bushido se začíná dostávat i za hranice Německa.

V roce 2003 vydal album s názvem King of King Z. Toto album bylo sice úspěšné, ale Bushido měl zatím jen několik set fanoušků. V půlce roku 2004 zremixoval a potom ještě dal do rapu písničku Amerika od Rammstein. Tímhle se konečně dostal do povědomí více lidí a na jeho koncerty se začínalo prodávat stále více lístků. Na konci roku 2004 vydal svoje další album s názvem Electro Ghetto. Tohle album dobylo všechny příčky Německých hitparád, všichni teenageři chtěli být jako Bushido, všichni začali nosit oblečení s jeho logem a nikdo neposlouchal nic jiného než Bushid-a…

A toho druhého pána asi znáte.

Posted on

Dejvická osvěžovna a úlevna

Dejvice i Bubeneč jsou kraj vágusům zaslíbený. Mají tu dvě skvělé nádražky, Ural, Kraba a nejdrsnější veřejné záchodky. Budova trafiky u zastávky na Kulaťáku slouží jako přístřeší nejrůznějším živlům, které si zde s chutí vykouří svou machorku a vypijí svůj krabicák, než se vydají na další potulky velkoměstem. To je však jen malá demoverze toho, co se skrývá v suterénu.

Continue reading “Dejvická osvěžovna a úlevna”

Posted on

Když zdechlinu obalíte hnojem

Jan Cézar byl normalizační zpěvák, který si odbyl svých pět minut slávy coby jedna z atrakcí kabinetu Františka Janečka. Svůj comeback si prožil nedávno díky YouTube – kdosi totiž vyhrabal úryvek ze skvělého, bohužel již ukončeného hudebního pořadu Paskvil, kde tohoto Hamleta českého popu z recese představili o generaci mladším posluchačům a dali jim dokonce ochutnat jeho opus magnum, totiž píseň Vizitka.

Domnívám se, že se k vám tato perzóna již taky dostala, je toho teď plný internet, každý druhý blogger má odkaz na Cézarovu Vizitku na svých stránkách. Po právu, jde totiž o jeden z nejhorších podpažních výškrabků Františka Janečka, potažmo celé československé normalizační kultury. Nedá se to slovy ani popsat; pokud vás Cézarova nově nabytá sláva minula, určitě to hned napravte a podívejte se na to. Zpěvákův hlasový fond nastydlého Ondřeje Hejmy jde ruku v ruce se syntezátory patrně ruské provenience, je to zkrátka síla. Po poslechu budete mít pocit, že i Michal David není vlastně zas tak špatný. A Pavel Horňák vlastně docela ujde.

Skutečně jsem však nečekal to, že někoho napadne tento klenot slizu a hniloby vzít znovu do rukou a vytvořit jeho coververzi. Možná právě proto se to uskutečnilo, a to přesně 30. prosince loňského roku, kdy se rozhodla parta vesnických bigbíťáků vytasit Vizitku opět proti světlům reflektorů. Den před Silvestrem totiž skupina Škwor zahrála píseň „o tom bílým cáru“ v pořadu Souboj hitů na ČT1. Co říct víc? Titulek mluví za vše.

Tak za tohle člověk platí dvanáct set ročně – aby ho v prime time obšťastňovali Škwoři coverem Jana Cézara. To je cena šedesáti piv, se kterými se lze pobavit bez debaty líp, víckrát, delší dobu a rozhodně zajímavěji.

Škwor – Vizitka (Jan Cézar cover)

Posted on

Zbustrované tóny zpod tlejícího listí

Nemusel jsem dlouho přemýšlet, čím otevřu novou rubriku Videostop. Volba byla totiž jasná, a při metafyzickém náhledu na věc už možná rozhodnutá dávno před tím, než vzniknul Vágus.cz. Nebo než jsem se narodil já. Nebo než byl stvořen vesmír.

Bez průtahů: naši novou video galerii úchylné, leč vážně myšlené hudby prostě nelze započít jinak než legendární českou lesní black metalovou skupinou Trollech. Popisek videa na YouTube hlásá, že jde o “eastern europe tree-hugging metal,” a já k tomu nemám už co dodat. Snad jen to, že ač se to nezdá, tak je tahle partička kolem frontmana Lorda Morbivoda v jistých kruzích kupodivu velmi uznávanou kapelou…

Trollech – Ve stínu starých dubů

Posted on

Vágus, ten tvrdý chleba má

Člověk se může nechat snadno oklamat zdáním, že být reportérem Vágus.cz je ta nejpohodovější, nejpříjemnější a nejvíc „Big Lebowski style“ práce, jaká může být. Následující příhoda z dnešního odpoledne svědčí o tom, že i vágus tvrdý chleba má, a že touha přinášet svým zevelským souputníkům čestvé informace ze světa nádražních restaurací občas vyžaduje pevné nervy a nejméně středně velké požehnání od knjaze Miloše.

Continue reading “Vágus, ten tvrdý chleba má”

Posted on

Klementinum

WC v suterénu Národní knihovny označil i její bývalý ředitel Vlastimil Ježek za nejšílenější záchody v Praze. Řekl to v rozhovoru pro časopis Týden na podzim 2008 a slíbil, že ještě do konce roku dojde k jejich opravě. Když jsem proto ve středu kráčel do Klementina pro knihu o hindské fonologii (sic!), krok mi svazovala nejistota, zda nevzal za své další kus mého studentského mládí…

Nevzal. Sociální zařízení ve vyšších patrech sice vypadají tak kultivovaně, že by se k nim rád přivinul i náhodně kolemjdoucí japonský turista, ale nenechte se touto Potěmkinovou vesnicí zmást. Leccos ostatně napoví i leták na dveřích varující před hrozbou žloutenky. Právem. V podzemí stále najdete záchodky, nad nimiž zaplesá srdce každého pravověrného váguse. Průkazku ke vstupu do knihovny zpravidla k jejich návštěve nepotřebujete, stačí se tvářit nenapadně. A pak už jen doleva dolů po schodech a nasávat plnými doušky estetický zážitek z kombinace vpravdě sociálních zařízení uprostřed krásného barokního komplexu.