V hotýlku – † 2018

Psát nekrolog hospody V hotýlku na rohu Koubkovy a Lublaňský je pro mě dost snadný, protože ačkoliv to byl opravdu prvotřídní pajzl, nikdy mi nepřirostl k srdci natolik, abych se stal jeho pravidelným návštěvníkem a následně tesknil nad jeho zánikem. Ale vzhledem k tomu, že se Hotýlek nacházel v mým hoodu a chodil jsem pravidelně kolem, tak jsem tam samozřejmě párkrát zavítal – a většinou to stálo za to.

Continue reading “V hotýlku – † 2018”

Momento Václavské náměstí: Žraločci ve vlahém salátu

Svině v bramboráku: PŘEČTI SI PRACOVNÍ MEJL, MÁME TAM LUXUSNÍ SPAM!
Vlahý salát: Jaký spam myslíš? Tu jídelnu na Václaváku?
Svině v bramboráku: JO! To jsou JLV, to je vlastně nádražka!
Vlahý salát: Nezajdem tam na oběd? Dnes mají žraloka v tomatové soli….
Svině v bramboráku: Ach tak, takže v kolik?

Continue reading “Momento Václavské náměstí: Žraločci ve vlahém salátu”

Iláhábád: Jen počkej, zajíci!

No jo, tady už jsem včera byl. Když jsem přijel autobusem z Čitrakútu. Nevšiml jsem si ale, že by tu byla nějaká nádražní hala. Natož nádražka. Tak co tahle hospoda? Je to přímo naproti zadnímu vchodu do stanice. Takže to prostě je nádražka, byť třetí kategorie. A je šuddh šákáhárí. Čistě vegetariánská. Konec diskuse, jde se dovnitř. Mám dvě hodiny do odjezdu. A před hodinou jsem se posilnil jednou knjazovkou.

Continue reading “Iláhábád: Jen počkej, zajíci!”

Martin Tvrdý o knihách

Každej den koukám doma na svoji knihovnu. Neni nijak zvlášť veliká, něco kolem třiceti běžnejch metrů, což je prej asi 1500 knih, ale dostatečně velká na to, aby už nešla celá přečíst. Nijak mě to netrápí, knihy mě zajímaj i vizuálně, jako specifický výtvarný díla a do jistý míry je moje knihovna typografická sbírka. Je to pro mě i zhmotnění vědění, laskavý připomenutí toho, že informací je na světě mnohem víc, než se mi snaží namluvit internetovej provider.

Continue reading “Martin Tvrdý o knihách”

Rasismus, zapatismus a šílený lidi

„Tak kam to bude?“ otočí se na mě s žoviálním výrazem řidič taxíku. Jeho široký úsměv společně s i na místní poměry neobvyklým množstvím gelu na vlasy mně poněkud znervózňují. Vypadat jako hodně laciný a nepovedený klon Antonia Banderase tady sice patří k dekóru, ale pořád ještě jsem si na tu estetickou a čichovou smršť provázející mužskou polovinu populace v Mexiku úplně nezvykla. „Colonía Progreso“ odvětím a snažím se znít stejně žoviálně. Antonio vytřeští oči, pustí volant a jeho žoviálnost v tu ránu zmizí. S nefalšovanou hrůzou v hlase na mně na mně upře zrak a naléhavě pronese: „Ale to nemůžeš. Tam nemůžeš sama. Holky jako ty nemůžou samy do colonías. To nejde. Víš, co by se ti tam mohlo stát?“ Mluví pomalu a výrazně artikuluje, asi abych mu opravdu dobře porozuměla. „Ne. Co by se mi tam mohlo stát?“ hraju si na hloupou turistku jako vždycky a čekám, co přijde tentokrát.

Continue reading “Rasismus, zapatismus a šílený lidi”

Hólí Open Air: Fet, barvy a fotečky

Tak za týden to vypukne, lidičky! Barvičky, sluníčko a supiš muzička. Záplava barev, juchů! Těště se. A hlavně lajkujte!

Když na mě na Facebooku poprvé vypadla reklama, že se v Praze bude slavit Hólí, měla jsem radost. Vzpomněla jsem si totiž na svůj výlet do Indie. Jenže při prokliku dobře zacílené sociální reklamy mi došlo, že je to nejspíš jen další vykradená indická tradice. A pak jsem vlezla i na web festivalu a zjistila, že je to ještě mnohem, mnohem horší. Prahu čeká rádoby multi-kulti akce, na kterou půjdou lidi ze Sensation White v předloňských bílých hadrech a kde místo sjetých Indů na kanystry od oleje hraje techno.

Continue reading “Hólí Open Air: Fet, barvy a fotečky”

Mrtvý klid nedělního odpoledne VI

Chvíli jsem na tu výlohu nevěřícně zíral. Až pak mi to došlo. Zrušili lahůdky Zemark na Václaváku. Místo nich teď na kolemjdoucí září logo pekárny Paul. Někteří lidi se zjevně nezastaví, dokud nevymýtí všechna normální místa ve městě, státě, na světě. Nová pekárna je jen malý krůček ke konečnému nastolení voňavé korporátní utopie, ale velký průser pro lidi, co měli rádi vlašák s rohlíkem.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne VI”

Mrtvý klid nedělního odpoledne V

Bílý nebo černý kouř? Nigerijec nebo Ital? Bude proti potratům úplně, nebo jen napůl? A už je to tady! Je z Argentiny, má smysl pro humor a jezdí autobusem. Prostě k sežrání. Události ve Vatikánu v poslední týdnech plní noviny a barva sandálů nového papeže nedá nikomu spát. Co na tom, že nový svatý otec je od toho starého k nerozeznání. „Je intelekuál, což prozrazuje již jeho fyziognomie – vysoké čelo a asketická tvář,“ ubezpečí nás Mladá Fronta. Kdo jiný než intelektuál by si ostatně mohl myslet, že adopce dětí homosexuálními páry je v rozporu s božím záměrem, že jo.

Continue reading “Mrtvý klid nedělního odpoledne V”