Signály vesmíru, část 1: Přerov

Cinefilské tempo LFŠ je neúprosné a srpnová vedra v kombinaci s moravským vínem si říkají o přehřátí organismu a následný kolaps. Ještěže okolní kraj oplývá bohatstvím mnoha fungujících nádražek a Slovácký Expres klimatizací. Lze tak i kolem poledního vyrazit na trasu Uherské Hradiště – Přerov – Hulín – Otrokovice – Staré Město u Uherského Hradiště a věřit nejen v to, že budou otevřené, ale i v návrat. Toho dne, 2.srpna, se ale přihodilo něco, co původnímu, štědře pojatému drážnímu výletu dodalo cosi navíc a je zcela zřejmé, že nešlo jen o běžnou náhodu.

Continue reading “Signály vesmíru, část 1: Přerov”

Šťastná hvězda žabí tlamy

Psal se rok 1964. Judita Čeřovská zpívala píseň o Dominikovi, Josef Zíma o Zelených pláních a Waldemar Matuška pěl Už dávno nejsem dítě, Antonín Novotný byl jako jediný kandidát zvolen prezidentem, StB lovila z Černého jezera nacistické dokumenty, které tam sama vykoupala, americká armáda vstoupila oficiálně do vietnamské války a čínští soudruzi poprvé odpálili svoji první atomovou zbraň, autem roku byl zvolen Rover P6 a z pásu v Mladé Boleslavi sjela první Š1000MB, narodila se Courtney Love, Robert Fico a Lenny Kravitz, Stouni debutovali svou první dlouhohrající deskou a českoslovenští inženýři a technici poslali na koleje ČSD elektrickou motorovou jednotku EM475.1 s laminátovou tváří, stvořenou pány Hrbasem a Míškem. Zatímco Nikita Sergejevič Chruščov to měl za pár, po našich kolejích se rozjelo vozidlo, ke kterému měli svou progresivitou daleko i slavní Beatles, kteří ten rok navštívili poprvé USA. Nikomu nezářila šťastná hvězda tak dlouho jako panťáku, či chcete-li žabotlamě, nikdo nečekal, že vydrží v provozu trojnásobek plánované životnosti a přitom stále sexy a nenahraditelný i v okamžiku konce svého provozního nasazení 10. 8. 2018 na lince S41 Praha Libeň – Praha Podbaba.

Continue reading “Šťastná hvězda žabí tlamy”

Sarajevo: Golden hour v nádražce pro uprchlíky

Sarajevo. Město děr po granátech a vůně ćevapi. Město mostů, řeky a jednoho dlouhého údolí. Město, co vypadá trochu jako Brno, ale jsou v něm mešity a na každým rohu hřbitov. A taky město, co je hodně a pořád do kopce, ale na vrcholku to většinou stojí za to – buď se tam pasou krávy a jejich majitel prodává kolemjdoucím limonádu, nebo je tam aspoň skvělý výhled na spoustu dalších kopců, hřbitovů, mešit, stánků s ćevapi a děr po granátech. Někdy je tam nahoře dokonce obojí. Sarajevo je taky město gigantické nádražní budovy, která asi jako jediná nestojí v kopci, ale na rovině přilehlého parkoviště.

Continue reading “Sarajevo: Golden hour v nádražce pro uprchlíky”

Mocné amplitudy lidství v hotelu Sirius

„Život lidskej, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr.“ Tahle věta ze Švejka se potvrdila nikoli v nádražce v Táboře, nýbrž v žst. Pardubice hl. n. Pozvání na studentský festival Trať do kina Sirus (zásobovaný místním nádražním pivem Bahno) jsme přijali rádi, ale co dělat, když se blížil čas odjezdu W. A. Mozarta, tedy posledního vlaku do Prahy? Možnosti byly dvě: odejít včas jako člověk — anebo zůstat a zakoušet mocné amplitudy lidství.

Continue reading “Mocné amplitudy lidství v hotelu Sirius”