Facebook moc nesleduju, spíš jen tak okrajově. Nicméně když se na mé oblíbené stránce o nádražkách objevila výzva k lovu na nyní již nedostupnou knížku Pámbůprdel, dost mně to zaujalo. Sledoval jsem, kde se publikace objevily, ale zatím to pro mě bylo moc daleko. Né, že bych nerad cestoval, ale zas tak závislý na tom ještě nejsem. První dvě proběhly a zmizely z hospod v rámci dnů, třetí vykoukla v dostupné vzdálenosti. Nebyly to sice moje oblíbené Kralupy nad Vltavou, ale jen o kousek vzdálenější Lovosice.
Po pár komentářích, jako jestli tam je a nebo né, jsem si prostě řekl, že to zkusím. Volná neděle 2. září 2018, počasí ucházející, tož hurá.
Vlak na Wilsoňáku nečeká, ale klasické obědové menu do vlaku v podobě grilovaného kuřete a pár plechovek braňásku z místní Billy, to nesmím vynechat. Točený už bohužel není reálný, obě místní nálevny, Krušovická Šalanda a Staráčová Potrefená Husa mají i na pražské poměry nehorázné ceny…
První překvapení, na nástupišti stojí Elefant… co to jako má bejt? Každej den tím jezdím do práce a teď s tím jako mám jet tak daleko??? Navíc je to nějaký narvaný. Místečko se nicméně našlo a vyjíždíme kupodivu načas směr sever. Je tu PID, takže lupen jen na kousek, cesta mně stála 2 × 32 Kč. Míjíme Kralupy, zvažuju jedno rychlý v nádražce, než pojede další rychlík, ale raději ne, známe se. Musím vykonat pouť, na kterou jsem se dal!
Lovosice, vystupovat!
Nádražní hala, poměrně čistá a pěkná, Mr. Baker, trafika, kdepak se nám schovává ono místo? Aha, až v rohu před východem z nádraží mně vítá portál staropramenně zelené barvy.
Hned za vchodem je bufáč se smaženkami, mázlými houskami a další pochutinou, když se ptám se paní, jestli dostanu točený, tak že o místnost vedle. Druhý portál a jsem ve výčepu. Nikde nikdo. Hle, výčepní přichází z cigárpauzy, objednávám si jedno a hnedle se ptám, je li tu knížka. Pán se otáčí, otevírá šuplík pod pultem a ejhle, podává mi knížku se slovy „Já už to přečet, je to fakt dobrý.“ Hurá! Mám ji!
Skoro ani nevnímám, co vlastně piju, ale po chvíli adrenalin opadá a trošku se zamýšlím. Staráč. Pro mě aktuálně nejhorší pivo v ČR, nepočítám-li různá piva Pivař, Lahváč, Grešlák, rumunské petlahve za 20Kč/2l v levných potravinách a podobně. Tady je tedy aspoň tankový, takže se cekem dá.
Pivo: (celej pivní život si píšu body 1–10, deset nejlíp)
Vzhled: 4 Pěkně natočené, teplota akorát, pěna padá poměrně rychle.
Vůně: 4 Klasická kysličníková, ale docela čistá, nic nepatřičného, o výčep se starají dobře. Pivo je uloženo v chlazených tancích.
Chuť: 5 Klasický staráč, divně hořký, hrubý, řidší, ale pitelný, nic mi nevadí.
Potěšen a osvěžen pořizuju nějaké to zátiší.
Dávám si další a zkouším fotit prostředí nádražky, v tom se ale přiřítila paní prodávající v bufetu, asi nemá do čeho píchnout, líné nedělní poledne a hned na mně, co to tu jako provádím. Zkouším na ní obvyklé selfíčko/reportér/casting na královnu krásy, ale je nějaká naštvaná a hned že to prý řekne paní majitelový. No klídně, ta tu tak asi v neděli bude, co? Překvapivě ale je, jsem pozván do kanceláře v útrobách nádražních chodeb za hospodou…
Paní majitelová je velmi příjemná a ochotná, podle svých slov si knížku taky pročetla a je jí takovýto počin propagace sympatický, hned mi dává na vše povolení a paní z bufetu se s kyselým výrazem stahuje. Chvilku si spolu povídáme o nádražkách a provozu hospod, nejsou to zcela pozitivní zkušenosti, ale dokud fungujeme, fungujeme. Prosím o fotku, ale ne, tak aspoň věnování do knížky.
Potěšen si dávám další pivka a něco sortimentu z bufáče, ať je trošku podpořím.
Jídlo:
Houska se salámem čerstvá, dobře naplněná máslem (normálním, né pomatlánkou), salámem a sýrem.
Řízek s bramsalátem, jako hlavní chod, ohřívaný v mrkvovlnce, ale domácí, dost dobrý, salát komerční, nicmoc. Servírováno na porcelánu, čisté, příjemné.
Procházím se po lokále, skoro sám, ostatní hosté pravidelně pendlují mezi výčepem, stolem a venkovním cigárem, prohlížím si zařízení… taková klasika. Nezbytná televize se sportovním přenosem, k tomu samože z rádia/jukeboxu, který místní pravidelně krmí, jiná zvuková stopa. Tohle jsem doteď nepochopil…
Obýváková stěna pobavila, ale je to přeci jen něco jiného. Osazenstvo klasické, diskuse na úrovni podniku.
Člověk má různé potřeby, naplňování prázdného a vyprazdňování plného. Hajzlík za výčepem, slušný, čistý. Ta dřevěná stěna je bývalé okno, nyní police za barem.
Zážitků bylo dosti, vylezlo sluníčko, je třeba se po premedikaci trošku projít. Mířím nahoru na jednu ze sopek, co mně chybí do sbírky. Před odchodem ještě něco fotek zvenku a otvíračka, prý ji drží stabilně. Ještě trošku šotoušství po okolí, z mostu je parádní výhled na cíl dnešní cesty. Na to, že jsem vyrazil ráno, jsem zatím tedy moc daleko nedošel.
Kopec, pivo ze mě prýští všemi póry, je to tu fakt prďák. Nevím, je-li na to nějaká výzva, ale sám pro sebe si plním sopečnou korunu, tj. vylézt na všechny okolní sopky. Lovoš nebyl nakonec tak hrozný, cesta široká, pohodlná, na závěr krásné panoramatické výhledy, moc takto holých kopců není. Vrcholová plošina je supr, navíc je tam chata KČT. V neděli bohužel jen do 16:00. Vysupěl jsem tam v 15:55, mají prý už zavřeno, ale pár lahváčů jsem z nich vysomroval. Lahvový Žatec Baronka ujde. Výhledy nejsou díky oparu nijak zvláštní, ale jedna fotka se snad povedla.
Návrat po druhé straně kopce, trošku jsem vystřízlivěl a před odjezdem vlaku zpět mám ještě na něco chuť. Abych podpořil nádražku, dávám si dalších pár staráčů a nějaké ty zbytky z bufáče. Překvapivě to tu dost prořídlo, jak měli v poledne plný pult, tak jak se blíží večer, turisté to vykoupili. Což je fajn. Osazenstvo se rozrostlo, na zahrádce sedí pár rodinek, štamgasti probírají Ortel, blížící se volby, no zkrátka jako všude.
Celkově je to moc pěkná, čistá a dobře vedená hospoda, přeji jí jen to nejlepší a ať se jim daří.
seedcorp
