Čandrapur: Čistota půl zdraví

4 Bře

Po Indii cestuju vlakem už skoro patnáct let. Ale dodnes jsem nepochopil jednu věc: v kterých vlacích se noční cestování bez místenky toleruje a v kterých ne. 12589 GKP SC Express patří evidentně do první skupiny. Nejenže pro ležící pasažéry není na chodbičce kam šlápnout. Nejenže se ke svému lehátku probíjím dobrých pět minut. Ale když se k němu konečně dohrabu, s hrůzou spatřím, že už na něm leží dva chlapi a dvě děti.

V celém oddílu pro šest se v tuhle chvíli nachází odhadem dvacet lidí: po čtyřech na spodních lehátkách, po dvou na prostředních a horních lehátkách, a další čtyři lidi na zemi. Přesně to spočítat nejde, protože lidská masa zastiňuje takřka veškeré osvětlení. Ve vagónu se prakticky nedá pohnout, a tak nezvané nocležníky není ani moc kam vyhodit. Přistupuju tedy na podobnou nepsanou úmluvu jako chlapík naproti, který podobně jako já právě ukořistil své právoplatné lehátko. Prostě si lehnu tak, jak to jen jde, pokusím se natáhnout, a pak nechám všechny ostatní, aby si na moje lehátko znovu přisedli.

Když si odmyslím, že sousední spáč ze snů neustále šermoval rukama, a že týpek naproti dostal ve čtyři ráno neodolatelnou touhu pustit si na mobilu nějaký seriál v telugštině, cesta vlastně proběhla celkem hladce. A nádraží v Čandrapuru, kde vás dokonce hezky přivítá staniční rozhlas, je vyloženě za odměnu. Klidné, čisté, s novou čekárnou, ve které najdete dokonce záchod i sprchu. Obojí samozřejmě okamžitě využívám. K tomu si připočtěte i betonové sochy rozdováděných tygříků, daňků a koloušků, které odkazují na nedalekou tygří rezervaci Tádóbá Andhárí. V samotném městě ale mnoho přírody nenajdete, Čandrapur je slavný ještě kvůli úplně jiné věci. V jeho okolí se ve značné míře těží uhlí, zde přezdívané též „černé zlato“, a přímo ve městě se nachází elektrárna, kde se tohle uhlí okamžitě pálí. Jednotka z roku 1983 je sedmou největší tepelnou elektrárnou v celé Indii, která pokrývá 25 % elektrické spotřeby celé Maháráštry. Najdete ji dokonce na třetím místě seznamu místních pamětihodností na Tripadvisoru a buďte si jistí, že je vidět z každého místa v celém Čandrapuru.

Čandrapur se vyznačuje taky tím, že prakticky celé město je obkrouženo téměř dokonale zachovalým středověkým opevněním. To hezky kontrastuje s nádražím, které není obkrouženo vůbec ničím. Stojí uprostřed vyprahlé pláně a v jeho okolí nenajdete zhola nic. Ani žádné občerstvení. Teprve když přejdete přes rozlehlé parkoviště, na němž nicméně parkuje jen asi deset autorikš, najdete hned v prvním krámku za bránou místní odpověď na nádražku: malý bezejmenný stánek, který provozuje mladý manželský pár s asi tříletým synem a který nenabízí nic než čaj, póhu a omelety. „Ze dvou vajíček?“ táže se majitel s pusou plnou gutky. Ano, prosím.

Proč je dobré chodit na záchod doma? A co jsou největší problémy současné Indie? Celou reportáž z Čandrapuru najdete v naší nejnovější knize Smaženky a machři.

Comments are closed.