Dnešní díl Videostopu bude odpočinkový. Knjaz Miloš už si ostatně znovu brousí sukovici k dalšímu úderu, kterému padne nejpíš za oběť i nemálo našich čtenářů. Proto bychom si ho měli alespoň trochu udobřit.
Đorđe Balašević je docela zajímavá postava. Na jeho životních osudech by se možná daly ilustrovat moderní dějiny Srbska. Syn srbského otce a maďarsko-chorvatské matky a jugoslávský vlastenec do posledního dechu. V 80. letech nadšený Titovec, v 90. letech zapálený kritik Miloševiće. V roce 1991 nedokázal skousnout odtržení Slovinska, ale o patnáct let později už Černé Hoře k nezávislosti gratuloval. Od hrdé nesmiřitelnosti až k totální rezignaci, od nostalgického patosu až k bezbřehému cynismu, vyjádřeného slovy “Mluvím jedním špatným chorvatským nářečím, takzvanou srbštinou.”
Tenhle kousek pochází z roku 1981. Když loni v létě Haimi v Hercegu Novim vyhrabal z regálu s pirátskými CD platňu s 33 písněmi o Titu, nastartoval tím jeden velký kult. Díky této desce jsme v maršálu Titovi rozpoznali dvanáctou inkarnaci knjaze Miloše a príma chlapíka. Balašević sice možná není slobodotvorca, ale legenda to je.
Đorđe Balašević – Tri put sam video Tita (1981)
Zazpívejme si:
Jednom se otac moj sa posla kući vratio pre,
odenuo mi praznično sve i poveo me na trg.
Bio sam klinac još i bilo mi je tek oko pet,
al’ dobro pamtim nasmejan svet i svečan i sretan grad.
Nisam razumeo zastave, gužvu, znao sam tek,
nešto je važno, jer otac me tad prigrli snažno,
reče mi: Sine , gledaj i pamti.
I ja sam video Tita Maršala, legendu tu,
slobodotvorca, čoveka tog, druga i borca,
tada sam ja video Tita prvi put.
U školskim danima o njemu su nas učili sve,
al’ život nam objasnio tek, to kakav je čovek Broz.
Bio sam momak već, kroz muziku sam tražio reč,
pred jedan koncert prostruja vest da doći će možda on.
I ja sam stajao malen s gitarom, predamnom sve,
moje detinjstvo, sloboda, mir, bratstvo, jedinstvo,
predamnom on, nasmejan, večan.
I ja sam video Tita Maršala, legendu tu,
slobodotvorca, coveka tog, druga i borca,
tada sam ja video Tita drugi put.
Bio je peti maj, iz Skopja me je vodio put.
Na stanicama duž pruge svud, tišina i nema bol.
Bitola, Maribor, Rijeka, Nikšić, Zenica, Bor,
i svaki čovek i svaki dom je žalio dušom svom.
Al’ ja sam video visoke peći, fabrike dim, široke njive,
Gradove što slobodni zive, decu i mir i jato ptica.
I opet sam video Tita Maršala, legendu tu, slobodotvorca,
čoveka tog, druga i borca, opet sam svud video Tita.
I ja sam video visoke peći, fabrike dim, široke njive,
Gradove što slobodni žive, decu i mir i jato ptica.
I opet sam video Tita Maršala, legendu tu, slobodotvorca,
čoveka tog, druga i borca, opet sam svud video Tita…