Save the opera! Get angry!

6 Apr

Albert Vickery je třiašedesátiletý Angličan, který učí v Brně na gymnáziu a má rád kašmír a operu. Proto ho oprávněně naštvalo, že tamní mocipáni chtěli omezit provoz Janáčkova divadla, jehož operní inscenace jsou vysoce ceněné. A tak se rozhodl s tím něco udělat. Vzal fix a na brněnskou radnici vymaloval nevelký nápis Save the Ballet! Save the Opera! Get Angry! Když to zopakoval popáté, zatkli ho, dvacet hodin drželi v cele, dali mu řádně přes držku a (sic!) poplivali jeho epesní kabát z Harrods.

Sám Vickery k tomu dodal: „Drželi mne v cele dvojnásobnou dobu, než je povoleno, nedovolili mi jít na záchod a naplivali mi na můj kabát z pravého kašmíru, tak jsem v reakci na to ukázal policistovi pravici se slovy ‚Heil Hitler, ty fašistické prase.‘“ Vickery od soudu odešel s podmínkou a sedmitisícovou pokutou, je ovšem ještě obviněn z útoku na veřejného činitele a z hajlování. Jestlipak česká policie tak horlivě postupuje i při potírání skutečných neonacistů, rasistů a xenofobů… také se vám zdá, že ne?!

Mohlo by to vypadat jako bohužel relativně běžný střet svobodomyslného výstředníka se systémem. Když se ho však ČT zeptala, proč to vlastně dělal, sdělil jim něco, co bychom si měli všichni opakovat minimálně třikrát denně po každém jídle.
Podepsal jsem petice, zúčastnil jsem se také protestního pochodu. Nemyslím si ale, že to byla opravdová demonstrace. Necítil jsem tam to rozhořčení. Připadalo mi to spíše jako oslava. Hrála tam hudba, lidé byli veselí. Napsal jsem i dopis vnučce Leoše Janáčka. Byla z toho opravdu smutná. Dělal jsem prostě všechno, co v tu chvíli bylo možné dělat, ale nepřišlo mi, že to opravdu k něčemu bylo. Po jednom koncertě v opeře jsem si stoupl k publiku a začal jsem o uzavření opery mluvit. Ptal jsem se lidí, co s tím budeme dělat? Někteří si mě nevšímali a odcházeli, ale spousta z nich začala tleskat. Jenomže nikdo nepřišel s žádným nápadem. Další den jsem šel na balet, na Labutí jezero, a udělal to samé. Lidé zase tleskali a říkali „ano, MĚLI BYCHOM.“ Nechci kritizovat český národ, ale po komunismu mu zůstala v povaze jedna vlastnost: lidé se bojí stěžovat si na něco, co jim opravdu vadí. Proto jsem začal přemýšlet nad tím, co bych mohl dělat JÁ SÁM.

Nepoznáváte se v tom náhodou? Já bohužel ano. Jistě, každou chvíli podepíšu nějakou petici, často i zajdu na demonstraci (většinou se zpěvy a tanci), ale tím to taky většinou končí. Málokdy jsme schopní něco skutečně udělat, a proto bychom se měli postavit za člověka, který ten nápad a odvahu měl. Ne, vážená paní soudkyně, čmárání fixou na zeď v tomhle případě vážně není projevem vandalismu, tím je zrušení fungující a kvalitní kulturní instituce a my jako občané máme právo se nesprávným politickým rozhodnutím bránit. A pokud už nemáme jinou možnost tak i prostředky, které třeba překročí nějaký přitroublý předpis. Proč právě fixkou na radnici ostatně Vickery zdůvodnil takhle: „Protože právě tam má kancelář Roman Onderka. A další, kdo rozhodují o kultuře. Protože právě tam mělo to špatné rozhodnutí kořeny. A jedině tam jsem si mohl být jistý, že si to tito lidé opravdu přečtou. Můžete to samozřejmě napsat kamkoliv, ale jinde by to podle mě nemělo účinek právě na tyto lidi.“

Albert Vickery je na rozdíl od mnoha těch, kteří tak rádi sami sebe nazývají, skutečným občanským aktivistou a stokrát větší bojovník za naši svobodu než Roman Týc s Romanem Smetanou dohromady (což neznamená, že bychom jakkoli schvalovali jejich potrestání, v něčem jsou nám i sympatičtí, nicméně ke kauze Týc doporučujeme třeba tenhle zajímavý článek). Rozhodl se něco dělat se situací, která se mu nelíbí, ačkoli dopředu věděl, že mu hrozí trest a když k tomu skutečně došlo, nebál se „spravedlnosti“ postavit čelem a hájit svůj názor. Až půjde Bůh hledat do Brna deset spravedlivých, určitě vezme Vickeryho do party…

My se zatím budeme snažit co nejvíc šířit Albertovo poselství, takže šiřte a sdílejte i vy! Především se ale inspirujte a nebojte se vzít věci do vlastních rukou. Nenechme si vzít naše práva a svobodný prostor! Fandit můžete i facebooku. A tady si lze stáhnout samolepky, aby byla informační kampaň ještě účinnější.

Malá nálepka ZDE, velký aršík A4 ZDE

A že vás opera nebere? O to nejde, příště může jít třeba o Sedmičku nebo o sportovní kroužek, kam chodí vaše dítě. Opera je symbol, hlavní je SE ROZČÍLIT!

Comments are closed.