Indický politický plakát žije 4: Kdo je tady celebrita?

Zajímavé je, že na Néhrúově univerzitě nevisí žádný Néhrúův portrét. Najdeme tu jen jeho vnuka Rádžíva Gándhího, a to ještě vizáží pocuchanou jak po pumovém atentátu. Vládnoucí garnitura se sice na plakátech vyskytuje hojně, ovšem vždy jen karikována jako banda neschopných lemplů (na což si posvítíme v jednom z příštích dílů). Najdou se i tradiční levičácké komiksové ikony jako Marx, Lenin, Mao nebo Che, rozhodně však netvoří většinu. Skutečný status celebrity má na JNU jen jediná historická osobnost: Bhímráo Rámdží Ámbédkar, který by se dnes navíc dožil 121 let a tím pádem si zaslouží samostatný díl našeho seriálu.

Vůdce nedotýkatelných a tvůrce indické ústavy se sice nikdy s žádnou velkou partají nezapletl, ale na plakátech se s ním chlubí skoro všechny. U levé části politického spektra je to ještě pochopitelné – revoluci přeci musejí vést ti, kteří mohou ztratit jen své okovy. Doma mám nicméně i brožurku, kde se mu klaní hinduističtí pravicoví extremisté. Ale nejvíc se mu samozřejmě klaní nedotýkatelní neboli dalité. Za posledních pět let vyrostlo v severní Indii neuvěřitelné množství jeho soch a je asi jen otázkou času, kdy Ámbédkar vstoupí do hinduistického panteonu. Možná už tam je.

Více se opět dočtete v přiložené galerii

Na opačném konci hitparády se krčí Mahátma Gándhí. Jeho tvář sice zdobí všechny indické bankovky, což jinak ze světových státníků dokázal snad jen Turkmenbaši, na plakátech se však výskyt jeho potrétů pohybuje na hranici statistické chyby. A opět to dává smysl: Gándhí pocházel z buržoazní obchodnické kasty a proti nedotýkatelnosti sice bojoval, ale dost zvláštním způsobem. Podle jeho představ se měli hinduisté z vysokých kast chytit za nos a v rámci plnění okének modrého života občas vykonat nějakou rituálně nečistou činnost, třeba po sobě umýt záchod. Tím by si společnost časem uvědomila, že každá práce je důležitá. Kastovní systém by sice zůstal zachován, ale nedotýkatelnost by se zrušila a všichni by byli kamarádi. No. Shrňme to tak, že Gándhího postoj vůči nedotýkatelným byl zhruba stejný jako váš k vaší pětileté neteři. Například pro ně prosazoval označení haridžan, tedy boží lidé. Z čehož měli asi takovou radost jako vy, když vám babička i v pětadvaceti pořád říká Jeníčku nebo Mařenko.

Ámbédkar měl samozřejmě Gándhího za patetického snílka a místo nějakého pofidérního uznání chtěl získat pro nedotýkatelné co nejvíc výhod, které by vykompenzovaly jejich společenskou i ekonomickou zaostalost. V roce 1932 proto navrhl britské vládě systém oddělené volební kurie pro dality, podobně jako měli třeba muslimové. Britové s jeho návrhem souhlasili, ale Gándhímu se ježily vlasy na holé lebce. Nedotýkatelní totiž tvořili zhruba pětinu indické populace a takový krok by mohl úplně rozvrátit jeho vizi hinduistické společnosti. Proto zahájil další ze svých protestních hladovek, čímž donutil Ámbédkara ustoupit. Obě znesvářené strany se nakonec dohodly na společném kompromisu, jehož výsledkem byl tzv. Púnský pakt, který zaručil „utlačovaným třídám“ rezervovaná místa v zákonodárných sborech. A ta jim patří dodnes.