S Kittchenem si máme pořád o čem povídat. Asi proto je tohle náš třetí rozhovor. Kdo Kittchena neznáte, na ulici ho nepoznáte. Na svoje koncerty nosí chlebíčky a masku. Vydal už dvě alba. MENU a po pořádném dlabanci i remixový DEZERT. Obě jsou na netu volně ke stažení, a MENU si navíc můžete koupit na staré dobré vinylové desce.
text: KZ
ilustrace: Kittchen
V našem prvním rozhovoru jsem se podivovala, žes dal MENU nejen komplet zdarma na net, ale žes ho vydal i na vinylu. Dokonce jsem vinyl nařkla z toho, že je to mrtvé médium. Můžeš znovu shrnout, jak se na to díváš?
Hele, když si natočíš desku zavřená v kuchyni, může se pak stát, že tak úplně nevíš, co s ní. Jak ji nabídnout lidem. Napsal jsem do pár menších nezávislejch vydavatelství, jestli je to třeba nezajímá. Ale nezajímalo a tak jsem vyslal desku do světa zadarmo v mp3. Ber, nebo nech bejt. Jenže blízkejm lidem mp3 k vánocům nedáš, žejo. Blízkejm lidem chceš dát něco krásnýho, co můžou vzít do ruky, nebo si pověsit na zeď. A na to je vinylová deska ideální. Krásná věc, zároveň historická i moderní. A k relativně intimnímu a dlouho utajovanýmu MENU se vinyl hodí mnohem víc, než klasický CDčko. CDčko je podle mě mrtvý. Vinyl žije.
Má muzikant, který vydal desku, myslím opravdovou desku, mezi ostatními muzikanty nějaký zvláštní status?
To nevím. Je to asi hodně individuální. Přijde mi, že muzikanti se buď maj rádi, nebo si nazvájem mejou prdel. No a ta první skupina ti fandí a řiká si, že to je dobrý, žes vydal desku na vinylu. Že to je krásnej formát a tak. A ta druhá si řekne, že už nevíš, co bys a proč se radši nenaučíš hrát na kytaru. A že to je celý takový na efekt.
Proč si někdo kupuje tvoji desku, když už vlastně tvoji muziku má v nekonečných kopiích a zadarmo?
Protože chce mít nějakej fyzickej artefakt, nějakou věc, kterou si může prohlídnout, ohmatat. Protože si třeba řekne, že když si ji koupí, budu mít nějaký prachy, abych si mohl koupit mikrofon, díky kterýmu nebude příští deska tak škvrčet. Nebo protože sbírá vinylový desky, který vyjdou. Nebo že se mu líbí obal s tim vajíčkem a chce ho mít na zdi.
Je pravidlo, že kdo si koupí desku, pak ji i posluchá? Není kupování desek jen móda?
Pravidlo to určitě není, móda to může bejt velká. Já sám mám gramofon, ale nepodařilo se mi ho ještě funkčně zapojit, takže si desky kupuju na pak.
V kolika kusech MENU vyšlo? Kolik ti jich ještě zbývá?
Nechali jsme udělat 130 kusů, 30 šlo hned lidem, co nám pomáhali a chtěli pro tu desku něco udělat. A nějakých 30 kusů ještě zbývá. Já jsem spokojenej a mám z toho radost. Že si MENU stáhlo přes 1500 lidí a 100 má doma i vinylovou desku, která oficiálně vyšla vlastně loni těsně před Vánocema.
Jaký je to pocit držet v rukou vinyl, na kterém je tvoje muzika?
Super. Fakt je to moc hezkej moment. Vopravdová deska, krásnej velkej obal z tý fotky, co jsem fotil na sporáku a vevnitř černá placka s drážkama, ve kterejch je fyzicky vyrytá tvoje muzika. Si to představ. Můžeš po těch drážkách jet prstem. A skoro to hraje.
S těmi gramofony mi to připomnělo takovou drogu. Feťáci i závisláci na muzice shání pořád jehly… To vlastně není ani tak otázka, jako spíš úvaha. Chce se ti to nějak rozvést?
Tyjo, neni nic silnějšího, než když si pustíš na skvělejch bednách desku svýho života. Jehla zapraská v drážkách a ozve se první tón a ty máš zavřený oči a necháš se tou hudbou víst. V tu chvíli je ti úplně jedno, že nemáš zaplacený povinný ručení a důchodový pojištění, že se tvoje žena odstěhovala zpátky k mamince, že máš práci, která tě pomalu zabíjí, že tě celý dětství někdo šikanoval a že začínáš trochu smrdět. Možná čim je tvůj osud horší, tim důležitější je pro tebe ta jehla, která klouzá drážkama. A teď si představ, že se ta jehla zlomí. Uděláš cokoli, abys sehnala novou. Cokoli.
Co musí člověk udělat, když se rozhodne vydat desku? Jde to vůbec na vlastní pěst?
Musí se rozhodnout. Já byl na pochybách, když jsem zjistil, kolik to stojí. Napsal jsem to na Facebook a naštěstí se mi ozval František, přítel z dětství, kterej zakládal Červenýho koně, hudební vydavatelství. A šel se mnou do toho napůl. Takže asi člověk musí mít v hlavě tu myšlenku a dát to vědět blízkejm. A pak se uvidí.
Nakolik je to finančně náročné?
Pokud si to správně pamatuju, stálo těch 130 desek něco přes 30 tisíc se vším všudy.
Z vinylu se vyrábí i takové ty rajcovní oblečky. Bere tě to?
Vlastně nevím, mohl bych si zkusit nechat vyrobit vinylovou masku. Pak bych viděl, jestli by mě to vzalo. Co tebe?
Protože nemám gramec, tak tyhle oblečky užiju spíš. A co panenky? Některé jsou taky vinylové.
Panenek se bojím. Moje máma má ráda panenky, vždycky, když spím ve stejným pokoji, musím jim obrátit hlavy ke zdi.
A co vlastně tvoje kuchyňská deska, co máš doma? Má nějakou zvláštní úpravu či funkci?
Nemá. Rád používám takový velký, skoro kruhový prkýnko. Líbí se mi, jak se všema těma řezama celý ty roky mění jeho struktura. Rád bych z toho časem udělal nějakej tisk, ale zatím ještě krájím.
Děkujeme za podporu při vydání analogové ročenky
