Král je mrtev! Ať žije král?

28 Apr

Co dělá Majáles takovým, jaký je? Jsou to lidé, kteří se ho účastní. A ti lidé jsou jací? Příjemní, mladí, pozitivní…

Když na mě se začátkem jara začaly na netu vyskakovat reklamy s odpudivou grafikou a texty, proti kterým zní upoutávky na sto padesátou osmou řadu Superstar jako Píseň písní, došlo mi, že už je TO tu zase. Až do rozkliknutí oficiálního webu Českého majálesu jsem ovšem netušila, že nejlepší výraz pro definici téhle zdegenerované tradice zní PEKLO. Výše citované věty hned z úvodní stránky mi to ale naznačily víc než jasně.

Postoupit dál vyžaduje opravdu silného ducha – rádoby vtipní adepti na krále majálesu, uchazečky o titul májové miss, jejichž hlavním cílem je být především sexy, soutěž studentských kapel, které se snaží tak moc působit světově a profi, až je jich člověku opravdu líto, hudební program, který bych (až na dvě, tři výjimky) čekala spíš v nedělní estrádě… To vše podáno tak, že neumět příliš česky, tak nevím, jestli si prohlížím stránky nějakého cool produktu, nové stránky Lidlu nebo web další z nekonečné řady reality show. Nikde ani náznak vlastní myšlenky, názoru, kritiky nebo podnětu k diskuzi nad jakýmkoli (!) vážnějším tématem. Motto majálesu Chceme vás hlavně pobavit by snad mělo radši znít Ubavte se k smrti!


Majáles 1965 – nesvobodná společnost, ale tak nějak svobodomyslnější duch než dnes. Nebo ne?

Proč se rozčilovat, když podobně vypadá většina mainstreamových akcí? Majáles ale původně nevznikl jako zábavní festival, i když zábava vždy byla jeho důležitou součástí (a nic proti tomu). Majáles totiž býval akcí především politickou, nebo řekněme aktivistickou. Vedle bujarých oslav se studenti snažili upozorňovat nejen na témata spojená s univerzitním životem, ale i na problémy celé společnosti nebo na nedostatky systému, což by mimochodem studenti měli dělat neustále – pozitivním způsobem podrývat autority a přicházet s novými idejemi. Nic takového u současného majálesu ale nenalézám.

Aktivita se smrskla na hlasovací tlačítko – zvol krále, zvol kapelu, zvol miss!!! – které má zřejmě v poslušném jedinci vyvolat pocit vlastní důležitosti a víru, že ovlivňuje dění okolo. Že by nechtěná metafora jiných volebních šílenství? Čemu se ale divit, když se po rozkliknutí odkazu Zapojte se objeví stránky obsahově podobné nejvíc marketingové agentuře. Hlavní jsou přece loga, propagace, prodej, branding… Raději bych ani nechtěla vidět ten podle škol a barev roztříděný průvod, kam si studenti mohou dokonce přinést vlastní transparenty. Ale pozor – nejlépe apolitické, jak nám radí organizátoři! Ona totiž politika – ve smyslu občanské angažovanosti, ne prostřednictvím oficiálních politických stran – nejde s tím píárkem až tak dohromady. Mohlo by se totiž nakonec ukázat, že ne všechno a všichni jsou příjemní, mladí a pozitivní. A to by se našim organizátorům asi nehodilo do krámu, což?


Pozor, aby vaše hesla nebyla moc politická a radikální!
Foto: Miroslav Khol

Historie majálesu nám přitom ukazuje, že zábava nemusí být v protikladu k aktivismu. Myslím, že i v roce 1956 to byla slušná kalba, přesto studenti dokázali kromě kocoviny vyplodit i petici za zrušení cenzury, přehodnocení „bratrského“ vztahu k SSSR nebo omezení kádrového řízení na školách.[1] A to v roce, kdy ve vězeních ještě trpěly pro svoje názory tisíce lidí a z politických důvodů se stále ještě popravovalo… A co teprve asi ty orgie v roce 1965, kdy se ale zároveň v průvodu objevovala vyloženě protirežimní hesla a za krále byl zvolen alternativní americký básník! Jaká osobnost by měla vyhrát dnes? Podle organizátorů zřejmě Tomáš Klus nebo Jakub Kohák, na našem ideálním majálesu třeba Slavoj Žižek. Trochu se ale obávám, že by ho (stejně jako Allena Ginsberga) vyvedla ochranka. Nejsou mladí, ani sexy a hlavně se nikdy neuměli chovat apoliticky. Ještě víc se ale bojím, že by je možná vypískali sami účastníci. Většina studentů (stále ještě zhruba mých vrstevníků) se chová jako konzumní stádo a ani k tomu nepotřebují tajnou policii za zády – každý si je otrokem i otrokářem sám…[2]


Z Havany vykázali Ginsberga vojáci, z Prahy v 65. tajní. Ještě že se nedožil roku 2013…
Foto: Miroslav Khol

Zbyněk Petráček to lakonicky před pár lety okomentoval v Lidových novinách: …místo aby rebelující studenti tradičně zápolili s establishmentem, jdou mu na ruku.[3] Kam se asi řítí společnost, kde jsou konformní i ti nejmladší? V roce 1966 se snažila agilní část svazáctva společně s komunistickou stranou svobodomyslné projevy na majálesech omezit. Mimo jiné navrhovali …uspořádat další majáles mimo vysokoškolská centra s vyloučením nejširší veřejnosti, přičemž oslavy by bylo možné rozložit do delšího časového úseku a spojit je za postupné účasti všech fakult s různými sportovními a kulturními akcemi na rozličných místech.[4] Byli by na své potomky určitě hrdí, takřka po pětadvaceti letech ve svobodné společnosti je z majálesu bezzubá a bezduchá zábava. Konečně se to povedlo!

Doporučená četba:
Budějovický majáles – nezávislý na megalomanském celorepublikovém festivalu. Čestná výjimka snažící se udržet myšlenku původních majálesů. Nevyžadujeme nutně třeskutou alternativu a horečnatou politickou angažovanost, stačilo by aspoň takhle málo…

Majáles studentů Univerzity Karlovy – začalo to minulý týden Akademickou nocí, pokračuje to 1. května v areálu Karolina. Festival studentů, kteří i studují, a hlavně přemýšlejí.

Stručná historie majálesů: Wikipedia
Článek o pobytu Allena Ginsberga v Praze i fotogalerii majálesového průvodu z roku 1965 si prohlédněte zde.
Studii o nepřizpůsobivých máničkách, majálesech a taky ukázku legendární Ginsbergovy básně Král majáles najdete tady.

6 Responses to “Král je mrtev! Ať žije král?”