Kolín: Průměrná hospoda s nadprůměrnými hajzlíky

„Kolíne, Kolíne,“ rozeznívá se v pravidelných intervalech po stejnojmenné vlakové stanici. Však také tento melodický džingl inspiroval celou hudební kompilaci. Nás inspiroval k návštěvě zrekonstruované restaurace.

Předsevzetí, že novou kolínskou nádražku navštívíme teprve poté, co se na ní usadí řádná patina, vzalo za své brzy. KZ měla takový hlad a NP takovou žízeň, že jsme se rádi nechali vcucnout. A toto rozhodnutí jsme si záhy sami pochválili. Zdejší prostředí je kultivované, hospoda poctivá a bez rádoby módních pičovin. Daří se jí skloubit novotu a vkus. Nejde o žádný katalog z IKEA naředěný socialistickými relikviemi, jakkoli je máme rádi a jakkoli je jimi jinak prošpikováno celé kolínské nádraží. Proti dřívější atmosféře jde sice o těžký ústup ze slávy, ale pořád lepší, než kdyby bylo zavřeno.

Ve stejném duchu se nese i nabídka jídel. Akurátní porce jsou naservírovány vkusně a adekvátně nádražní restauraci, včetně příboru zabaleného do ubrousku. Za takových okolností nikterak nepřekvapí, když uprostřed lokálu vysedává kravaťák tlačící vepřové plecko za 75 korun. K této lidové ceně dostanete v čase oběda zadarmo i polévku. Pojídáme německou kombinaci frankfurtské a bavorského závitku s bramborovým knedlíkem. Co se týče nápojů, i po rekonstrukci vládne Kozel za 22 Kč. Na čepu dále najdeme desítku Gambrinus za 22, dvanáctku Plzeň za 32, ale především ZONku v ceně 3 Kč za deci naservírovanou v originálních skleničkách, jichž se KZ hodlá zmocnit, i když je na nich napsáno Třebíč. Záchodky jsou moderní a čisté, jen se špatně hledají.

Pro úplnost je nutné dodat, že nádražní restaurace, vzniklá z levé poloviny původní nádražky (buffetu), není jediným místem, kde se dá zakoupit něco k snědku. Pravá polovina (jídelna) byla transformována v pekařství Mr. Baker a nedaleko najdeme i pozrouhodnou kombinaci masny a cukrárny provoněnou záchodovým osvěžovačem vzduchu. Kupujeme zde zákusky tvarem i chutí nám dosud neznámé a nádraží na čas opouštíme.

Po druhé hodině odpolední přichází čas minutek i našeho návratu. Dochází smažák i tatarka, musíme vzít zavděk suchými hranolky za 30 korun. Také obsluze dochází dobrá nálada. Zatímco obědová servírka nás počastovala milým úsměvem, odpolední číšnice byla přívětivá o poznání méně. Asi to však bylo tím, že zde kroutí již dvanáctý den v kuse, jak se svěřovala štamgastům u vedlejšího stolu.

„Vy jste jeli opravdu na výlet do Kolína?“ ptala se nás udiveně při placení. „Vždyť je to nejhnusnější město na světě!“ „Až po Pardubicích,“ opravili jsme ji, a vydali se opačným směrem ku Praze.

Atmosféra: * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * *
Jídlo: * * * *
Hajzlíky: * * * *