Kolín

16 Kvě

Ale vy tam nemáte žádnou slevu,“ podivil se pan průvodčí nad mou InKartou a bylo vidět, že ho to upřímně mrzí. A tak jsem byl donucen přerušit svou cestu v Kolíně a dokoupit si novou zákaznickou slevu. Vlak je jako motoskijöring…

Slevový systém Českých drah je opravdu fikaný, a tak jsem jim tentokrát celkem zbytečně narval do chřtánu celé čtyři stovky. Pokud však odhlédneme od materiální stránky, byl jsem i v této situaci nadšen. O zastávce cestou z Prahy do Brna na jedničku v Kolíně jsem totiž skutečně uvažoval, ale nejdřív mi to připadalo jako hodně ztřeštěný nápad. Takhle jsem aspoň konečně měl dobrý důvod jej zrealizovat.

Je v Kolíně nádražka?“ zeptal jsem se navenek odevzdaně, ve skutečnosti však s jiskrou v oku. „Je, ale možná bych vám radši doporučit koupit si lahváč v PONTu,“ odtušil štiplístek. Neposlechl jsem a dobře udělal. Kolínská nádražka totiž není žádná putyka. Je to pýcha sakrální architektury. Chrám o dvou lodích oddělených centrálním barem.

Rozdělení na dvě části dokonale respektuje sociální skladbu návštěvníků. Zatímco v buffetu nalevo blikají automaty, jídelna napravo je ideálním místem pro meditace, kde božský klid jen občas rozčísne nosič špinavého nádobí. Zajímavým architektonickým prvkem je i galerie nad výčepem, která podle všeho dříve sloužila jako kavárna. Dnes je však vchod zatarasen řetězem a květináči. Škoda.

Vágusovo srdce zaplesá i při letmém pohledu na jídelní lístek. Denní nabídka sestává sice jen z nějakých sedmi možností, mezi nimi však najdeme veškeré myslitelné nádražní hotovky za cenu okolo 60 Kč. Já jsem vzhledem ke svým nečekaným výdajům zvolil jen bramborový guláš za 25 korun a nemohu si stěžovat. Plný talíř náležitě opaprikované šlichty chutnal skoro jako od babičky.

Obsluha je tichá, ale zároveň velmi příjemná. Z výčepu pak na restauraci shlíží Kozel. Ceny má lidové (10° za 17 Kč, 12° za 19 Kč) a vůbec nemečí, naopak ctí zdejší klid a nanejvýš do vás pěkně zasyčí. Kdo nemá chuť na pivo, může zkusit třeba pravého turka servírovaného v hořčičáku. A zakousnout to lineckým kolečkem. Mlask.

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: * * * * *
Hajzlíky: nehodnoceny

3 Responses to “Kolín”

  1. skiwichu 16. Kvě, 2009 at 20:57 #

    já sem jednou skončil v Kolíně asi na dvě hodiny. To sem tak jednou jel z Pardubic do Prahy a nádru najednou koukám, že poslední vlak směr Praha právě odjíždí. Tak sem aspoň s vidinou, že by něco mohlo jet aspoň z Kolína, nastoupil na vlak do Kolína. Chyba lávky. Asi v půl třetí ráno sem jel zpátky do Pardubic, že by tam už něco mohlo jet do Prahy dřív než v 0500, což naštěstí tak i bylo… A řeknu vám, že v listopadu nebo lednu, já už nevim, je v Kolíně v čekárně pěkná zima a na vyhřátejch hajzlíkách vás za 5 korum nechaj jen 15 minut. Smradi. Aspoň, že už sem si konečně koupil bundu.

  2. Schutterstein 30. Lis, 2011 at 12:49 #

    Všechna sláva, polní tráva. Po nádražce zbyla bohužel jen prázdná díra ve vestibulu. Vedle můžete zakousnout něco u mr.bejkra a v pontu si dat plech gambrihnusu za 24,-
    I tak hluboko lze klesnout.

Trackbacks and Pingbacks

  1. Kolín: Průměrná hospoda s nadprůměrnými hajzlíky | VÁGUS.CZ - 05. Čer, 2013

    [...] jakkoli je máme rádi a jakkoli je jimi jinak prošpikováno celé kolínské nádraží. Proti dřívější atmosféře jde sice o těžký ústup ze slávy, ale pořád lepší, než kdyby bylo [...]