Love Tesla, eat shit and die

Chce se mi čůrat. A na kafe. Eurokrém! Kdy už se půjdem koupat? Je mi horko! Nebylo zbytí – jediná možnost, jak zabránit vzpouře ve vágusí redakci, byl výlet do muzea Nikoly Tesly. Nikdo ovšem nemohl tušit, že ve vile ve sluncem vypálené, indiferentní a vylidněné bělehradské čtvrti na nás čeká zážitek, jaký by nevymyslel ani Gogol s Kafkou dohromady.

Teslovo muzeum v Bělehradě si nejvíc užijí milovníci východoevropské nostalgie a možná i ten zvláštní typ zvrhlíků, který se rád nechává šikanovat od pohledných srbských děvčat s projevem Slavoje Žižeka a elánem severokorejské bachařky. Ne že bychom snad do některé z těchle kategorií patřili, že jo.

Animační program ve svatyni cívek začíná zdlouhavým odbavením u pokladny, následuje zhlédnutí filmového pajánu na nejslavnějšího srbského vynálezce a pak již nastává to nejlepší – za neustálého buzerování manické průvodkyně můžete sledovat, jak se vše roztáčí, hučí, prská, rozsvěcuje zářivky na dálku a šlehá blesky všude kolem i po vás. To vše v interiérech, které od Titovy smrti neviděly smeták. Komu nestačí cívky, ten může meditovat nad Teslovými klobouky v zamaštěných vitrínách a nakonec vstoupit i na místo nejsvatější – v černě vymalovaném špajzu za pokladnou sní v mosazné kouli svůj věčný elektrický sen sám (zpopelněný) kníratý vynálezce.

Je jasné, že po nocích se v muzeu dějí fakt divné věci a ilumináti si tam podávají dveře s White Stripes. Nás ovšem nepustili ani na hajzl, a jediný dostupný Tesla merchandise je snad jen stodinárová bankovka s Teslovou podobenkou. Patříme mezi ctitele dobře vinutých cívek i krutě bizarních míst, a tak nás tohle muzeum uspokojilo jako Braník Teslu. Nedoporučujeme ovšem osobám s kardiostimulátory nebo sráčům vyžadujícím vybrané zacházení a tvůrčí diskusi s personálem.