Milý Davide i vy ostatní,

21 Oct

s radostným překvapením jsem zhlédla váš poslední klip Nikagda nězabuděm. Zaradovala jsem se, že jste konečně prohlédli a začali se bít za socialismus s lidskou tváří, o jehož smutném konci video pojednává. Záhy jsem si ovšem uvědomila, že jste zase vedle a že o svobodnou a spravedlivou společnost vám ve skutečnosti asi nejde. Jinak byste se těžko podíleli na hysterické kampani, která vidí dvacet čtyři let po převratu největší nebezpečí zrovna v takzvaných komunistech.

Ano, máme tu sice již několik let krizi, zvyšuje se nezaměstnanost i počet lidí bez domova, rasismus a anticiganismus společnosti sílí, takřka každý víkend čelíme pokusu o pogrom a nad tím vším trůní garnitura mafiánského střihu, ale nás nejvíc ohrožuje jedna zastaralá strana (která má navíc s komunismem nebo skutečně levicovými myšlenkami jen málo společného).

Ale možná vám o komunistickou stranu nejde, já jen tak hádám, protože v celé té vaší kampani jen tak lehce naznačujete. Strašíte návratem do minulosti a do područí Kremlu, ale co to dnes znamená? Je největší hrozbou návrat KSČM k moci? Zeman a jeho styky s Moskvou? Agent Babiš? Levice obecně? Bývalí komunisti, které najdeme snad ve všech stranách? Nebo třeba Bobošíková, která je schopná čehokoliv?

Nebo jste správně přišli na to, že nebezpeční jsou vlastně všichni? Pak je ovšem vaše heslo Jde se volit! přinejmenším naivní. Možná se bojíte přiznat si, že nebezpečí ohrožující naši svobodu ve skutečnosti číhá jinde. Nežijeme totiž v dokonalé společnosti, jejíž fungování ohrožují jen jedna nebo dvě strany (jedno zda pravé či levé), nežijeme v poslední, dokonalé fázi dějin, pro niž existuje jediná hrozba – návrat do minulosti… Asi i vy ve skrytu duše tušíte, že naším největším problémem je právě tenhle nedobře nastavený systém. Ale to je moc bolestné uvědomění, co? Je vždycky jednodušší najít nepřítele někde tam venku, vytyčit černobílou šachovnici a začít útočit, než se obrátit sám(a) k sobě.


Příští koncert angažovaných umělců by se mohl uskutečnit třeba v Národním divadle, které se pro umělecké výzvy osvědčilo minimálně již v letech 1942 a 1977.

Ráda bych, milý Davide, aby vás váš aktivismus neopouštěl, ale obrátil se tím skutečně potřebným směrem. Bylo by skvělé vidět vás, jak nahlas a otevřeně podporujete Romy při rasistických pochodech, jak se stavíte proti zákonům, které diskriminují chudé vrstvy obyvatelstva, jak protestujete proti tomu, aby hlas developerů a jiných mocných byl silnější než hlas občanů nebo dokonce zákonů…

Možná vás to překvapí, ale většina lidí nevolí komunisty ani jiné extremisty, protože by rádi věšeli Milady Horákové nebo byli všichni tak hrozně moc hloupí a líní, ale protože nevidí jinou cestu, jak se dostat ze své bídné situace. Tahle společnost jim totiž nedává naději, že by se jinak mohlo něco změnit nebo že by oni takovou možnost měli. Naopak jim dokola sugeruje, že jejich neúspěchy jsou jen jejich chyba a že by se měli stydět za to, že jsou chudí, nemocní, bez práce či bez domova. Tou poslední nadějí se pak lehce stanou snadná řešení.

Pokud tedy skutečně nechcete žít v autoritářském státě, měli byste svoji pozornost rychle obrátit někam úplně jinam a kýčovitě neprznit píseň člověka, který byl vždy kritický k režimu, ve kterém žil – a to jak k minulému (jehož zvěrstva a chyby vůbec nepopírám), tak k tomu popřevratovému. Pak se možná nebudeme muset všichni tolik bát, co nám budoucí měsíce a roky přinesou.

S úctou

Alžběta

12 Responses to “Milý Davide i vy ostatní,”