Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda

20 Nov

Postavit přeshraniční trať a nádraží k tomu byl takový pěkný pangermánský nápad našeho císařpána a bavorského krále. Když pak jeden rozjel se svými národy světovou válku a druhý si nechal postavit úchylný zámek, zbláznil se a utonul v jezeře, nějaké nádraží pak ve srovnání s tím logicky zapadlo. A přitom si pozornost zaslouží, nachází se totiž přímo na čáře. No, přímo…

Hranice by měla teoreticky procházet přesným středem budovy, ale člověk čekající na vlak si snadno spočítá, že Bavoráci mají o jedno okýnko víc. Za okny se ale nachází jen nějaká vybydlená čekárna, takže to zase taková křivda není. Na protilehlých koncích dlouhého nádraží jsou v přízemí prostory pro nádražky, českou a německou. V průběhu 20. století se ale hranice posouvala o hodně okýnek jinam a potom bylo nástupiště obaleno ostnatým drátem. Takže když se všechno vrátilo jakž takž do normálu, nebylo po původních nádražkách ani stopy.

V roce 2012 se na hranici vrátil zátaras a dokonce i nová hospoda. Plot po ukončení rekonstrukce asi zmizí a popravdě řečeno, zasloužila by si to i místní nádražní restaurace. Tato je umístěna netypicky v prvním patře české poloviny nádraží. Už první věc, která člověka zarazí, je její název „Elisabeth“. V kraji, kde se nachází spousta domečků s cedulemi Neue Mädchen (a mimochodem žádný domeček s cedulí Alte Mädchen), si člověk nemůže být jistý, zda se jedná opravdu o nálevnu. Vývěsní štít s Budvarem však napovídá, že se jedná opravdu o hospodu, protože v bordelu by takovou sračku určitě netočili.

Hospoda to tedy sice je, bohužel se však jedná o v pohraničí velmi rozšířený typ. A to takový, který cílí na německé nakupovače trpaslíků, co se cestou zpátky zastaví na schnitzl. Interiér je tedy nevkusně zařízen jakýmsi pseudoratanovým nábytkem, po stěnách visí umělé kytky, mimibazarovské dekorace – zkrátka sortiment, který snadno koupíte na kdejaké šikmooké tržnici. Bohužel celkovému dojmu nenahrává ani obsluha, která je vyloženě nasraná, když si objednáte česky. O pivu už jsme se zmínili, hospoda na něj sice vliv nemá, ale Budvar je kapitola sama pro sebe. No a po místní česnečce mě chuť na šnycl docela přešla.

Podnik se snaží svůj chatrný dojem vylepšit nabídkou ubytování přímo s vyhlídkou na perón, což sice vypadá romanticky, ale brzdící první ranní vlak ve 4:10 taky není žádná hitparáda. Sečteno podrženo, po výstupu z vlaku/před nástupem na vlak koukejte mazat jinam. Škoda. Takové je to pěkné nádraží.

Atmosféra: *
Obsluha: *
Pivo: *
Jídlo: *
Hajzlíky: * * * (západoevropský standard)

3 Responses to “Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda”