Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda

20 Lis

Postavit přeshraniční trať a nádraží k tomu byl takový pěkný pangermánský nápad našeho císařpána a bavorského krále. Když pak jeden rozjel se svými národy světovou válku a druhý si nechal postavit úchylný zámek, zbláznil se a utonul v jezeře, nějaké nádraží pak ve srovnání s tím logicky zapadlo. A přitom si pozornost zaslouží, nachází se totiž přímo na čáře. No, přímo…

Hranice by měla teoreticky procházet přesným středem budovy, ale člověk čekající na vlak si snadno spočítá, že Bavoráci mají o jedno okýnko víc. Za okny se ale nachází jen nějaká vybydlená čekárna, takže to zase taková křivda není. Na protilehlých koncích dlouhého nádraží jsou v přízemí prostory pro nádražky, českou a německou. V průběhu 20. století se ale hranice posouvala o hodně okýnek jinam a potom bylo nástupiště obaleno ostnatým drátem. Takže když se všechno vrátilo jakž takž do normálu, nebylo po původních nádražkách ani stopy.

V roce 2012 se na hranici vrátil zátaras a dokonce i nová hospoda. Plot po ukončení rekonstrukce asi zmizí a popravdě řečeno, zasloužila by si to i místní nádražní restaurace. Tato je umístěna netypicky v prvním patře české poloviny nádraží. Už první věc, která člověka zarazí, je její název „Elisabeth“. V kraji, kde se nachází spousta domečků s cedulemi Neue Mädchen (a mimochodem žádný domeček s cedulí Alte Mädchen), si člověk nemůže být jistý, zda se jedná opravdu o nálevnu. Vývěsní štít s Budvarem však napovídá, že se jedná opravdu o hospodu, protože v bordelu by takovou sračku určitě netočili.

Hospoda to tedy sice je, bohužel se však jedná o v pohraničí velmi rozšířený typ. A to takový, který cílí na německé nakupovače trpaslíků, co se cestou zpátky zastaví na schnitzl. Interiér je tedy nevkusně zařízen jakýmsi pseudoratanovým nábytkem, po stěnách visí umělé kytky, mimibazarovské dekorace – zkrátka sortiment, který snadno koupíte na kdejaké šikmooké tržnici. Bohužel celkovému dojmu nenahrává ani obsluha, která je vyloženě nasraná, když si objednáte česky. O pivu už jsme se zmínili, hospoda na něj sice vliv nemá, ale Budvar je kapitola sama pro sebe. No a po místní česnečce mě chuť na šnycl docela přešla.

Podnik se snaží svůj chatrný dojem vylepšit nabídkou ubytování přímo s vyhlídkou na perón, což sice vypadá romanticky, ale brzdící první ranní vlak ve 4:10 taky není žádná hitparáda. Sečteno podrženo, po výstupu z vlaku/před nástupem na vlak koukejte mazat jinam. Škoda. Takové je to pěkné nádraží.

Atmosféra: *
Obsluha: *
Pivo: *
Jídlo: *
Hajzlíky: * * * (západoevropský standard)

3 Responses to “Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda”

  1. skiwichu 20. Lis, 2013 at 13:58 #

    co je na Budvaru něco tak nechutnýho? Mně přijde, že z velkých pivovarů si zrovna Budvar udržuje docela dobrý standard. A Na růžku si Kroužek dávám i docela rád.

  2. npyrin 20. Lis, 2013 at 15:21 #

    Já popravdě ten obecně rozšířený hejt na Budvar taky úplně nechápu, žádné extra výhrady k němu zpravidla nemívám. Asi je to prostě o individuálních chutích. Ale co mě navýsost sere, je ta nekritická adorace plzně zejména mezi pražskými takylabužníky (a to ji sám mám celkem rád).
    Koneckonců zrovna minulý týden jsem byl v hospodě s italským kolegou a ten se mě ptal, kam se poděla všechna ostatní piva. Když tu byl naposled někdy před pěti lety, tak se prý v centru města dalo docela obstojně vybrat mezi různými značkami. Dneska už všude vidí jenom Pilsner Urquell.

  3. hochficht 13. Pro, 2013 at 13:01 #

    Tak to věčná škoda, předtím to totiž byla poměrně dost výživná putyka. Nevkusnej bakelit sice na stěnách nechyběl, ale obsluha byla výtečná – jen kuchař mnoho nevařil, neboť byl na tripu. Pivo si nevybavuju, ale nikdo kvůli tomu extra nebrečel. Byl jsem tam dvakrát vždycky v zimě, čili jsem do třetice zvědavej, ačkoli to teda vypadá na průser.