Plačící sirotci a čunkové oschlebíčky

4 Dec

… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.

Když se v půl šesté ráno nasoukáte do vlaku, první myšlenka patří jídelnímu vozu. „Happy hours!“ křičí Matouš a hrne se div ne do kuchyně. Jenže tu provozuje srbská dráha a u sporáku se ohání obrovským kinžálem dvojník knjaze Miloše. Místo palačinek, párků a jiných stálic českých jídeláků je tak k mání hlavně kafe, pivo Jelen a záhadná jídla, jejichž hlavní surovinou je nějaký Karađorđe.

Jak to ovšem zvěčnil náš cestovní deníček, když je ve vlaku kosa a nemáte ani kupé, jídelní vůz potěší. A potěší zejména poté, co po přepřáhnutí v Budapešti vypne klimatizace a na dalších deset hodin cesty se teplota ve vlaku zvedne z deseti stupňů na čtyřicet. Pak nezbývá než emigrovat do jídeláku, otevřít jediná otevírací okna v soupravě, lámat do sebe Jeleny, nasávat dým z tvrdých marlborek (ano, v srbských jídelácích si stále můžete zapálit) a pozorovat nekonečné defilé plešek v dresech Thor Steinar a stovky kilometrů rozpáleného kukuřičného pole táhnoucího se od Bratislavy až po Bělehrad.

Někde za Budapeští ovšem pivo došlo…

One Response to “Plačící sirotci a čunkové oschlebíčky”