Mé otrlé noci…

4 Bře

Přichází festival Otrlého diváka a těšíme se jako nikdy. Bude to totiž jubilejní desátý ročník a i my se už pár let nadšeně mačkáme s úchyly, hipstery a salonními intoši na dvoře Aera a bojujeme o lístky na ty největší bizáry. Upřímně – nový Lars von Trier je možná fajn, ale dvakrát denně pět dní za sebou byste na jeho fláky nešli. Ovšem na filmy jako Úžasný život Sačiko Hanai nebo Plán 9 z vnějšího vesmíru se dá chodit pořád (a kdo říká že ne, ten potají brečí u Pošty pro tebe a čte si špatný blogy).

Dramaturgové opět odvedli slušný kus práce, nejraději bychom v Aeru celý týden bydleli, ale protože musíme taky vydělávat na vstupenky a předstírat duševní zdraví, vytipovali jsme pár favoritů. Ve středu se určitě vypravíme na Hovadné fízly. Kdo přece jen touží po troše seriozního umění, může ještě předtím vyrazit na Jednorozeného. Je to sluníčkový filmeček vhodný na první rande nebo příjemné odpoledne s dětmi, nebudete litovat.

Pravé peklo se pak rozpoutá v sobotu, kdy se nejprve předehřejeme na Podivné barvě slz tvého těla a pak přijde jeden ze zlatých hřebů festivalu Mé noci s Alicí, Penelopou, Arnoldem, Maude a Richardem od francouzského pornointelektuála Clauda Mulota. Před třemi lety už jsme od stejného tvůrce viděli klenot Podle hvizdu poznáš pizdu a i letos bude orgastické výkřiky simultánně dabovat Samantha Bifidus, kterou tajně milujeme, toužíme se s ní potkat a vykérovat si její podobenku na stehno a tak vůbec.

Jako nedělní dojezd pak doporučujeme další z rozverných mexických dobrodružství El Santa (tentokrát prý v barevném, ale klasicky fušerském zpracování). A na závěr naprostá klasika, bez jejíhož zhlédnutí se nikdy nemůžete po právu označovat za milovníky pokleslé kinematografie – Růžoví plameňáci od Johna Waterse. Stejně jako Hvězdné války, Švejk a Vražda inženýra Čerta je to totiž film, který vám poskytne odpověď na všechny závažné životní otázky (jak nám již před časem vysvětlil samotný Masox Vega.

„Správný brak není jen samoúčelným brakem, samoúčelnou vyvražďovačkou zombíků, ale snaží se nám mimochodem sdělit nějaké hlubší poselství o světě, ve kterém žijeme, tak, jak to mainstream nedokáže.“ (Masox Vega)

Comments are closed.