Broumov: Esence sudetské melancholie

23 Čvc

„Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ Skupina Romáků hodnotí Broumov nesmlouvavě. Těžko říct, jestli přijeli navštívit příbuzné, nebo sem byli odsunuti z nějakého lukrativního centra. Zapomenutější kraj než Broumovsko vskutku aby pohledal, esence sudetské melancholie na každém kroku. Je tu všechno – od barokních kaplí a klášterů, po chátrající továrny a vily jejich někdejších německých majitelů. A ta krajina! Až srdce zabolí, ach. Ale krásou se těžko uživíte…

Železnici naštěstí do Broumova přivedli. Nádraží působí opuštěně jako celé město, na jeho bok je ale nalepená malá budova, která se po bližším prozkoumání ukáže být barem. Ha, že by nádražka druhé kategorie? Budeme za ni podnik H202, pokračovatele legendárního broumovského Baru Za vodou, považovat. Původní bar skutečně za vodou (rozuměj za říčkou Stěnavou) sídlil a prý se tam scházela ta část broumovské mládeže, která nehodlala trávit večery na diskotéce. Však naše průvodkyně nedokáže zakrýt dojetí, když se zjeví stejná usměvavá a empatická barmanka (a zároveň majitelka), která ji obsluhovala už před nějakými dobrými patnácti lety.

Na pivko se ovšem netěšte, pokud dorazíte do Broumova během dne, H202 totiž vskutku nemá funkci nádražní restaurace, nýbrž slouží ponejvíce jako noční bar a příležitostný hudební klub. Otevírá až v šest večer, popíjet tu zato můžete až do rána (v létě dokonce na upravené, prostorné zahrádce, za jejíž počůrání vám hrozí pokuta ve výši 200,-!). Účelu odpovídá i sortiment, tedy slušný výběr veškerého možného alkoholu. Na jídelní lístek jsme se zapomněli optat, ale nezdálo se, že by v nabídce bylo něco jiného než brambůrky (těch je tu ovšem celá výstavka), buráky a další typický hospodský sortiment.

I tak lze ale H202 jako vstupní bránu do odlehlého broumovského kraje doporučit. Možná proto že je to „jenom“ úplně obyčejná, nijak zvlášť výstavní hospoda, která – ač na tomto místě sídlí teprve pár let – vypadá, jako kdyby se tu už dvacet let nic nezměnilo. A tak na mě padla lehká vlna nostalgie za hýřením minulého a předminulého desetiletí, protože do takových podniků už teď v Praze tak často nechodíme. To je pořád kavárna a design a koncept… Ale ruku na srdce (nebo kam chcete), na vyladěných kavárenských židličkách si prostě nikdy tak příjemně nepopijete. A nepadá se pod ně zdaleka tak dobře jako pod lavice. A metalový cover songu Lásko má, já stůňu mi v Praze už taky dlouho nikde nepustili!

Atmosféra: * * (pokud jste snob/ka nebo estét/ka)/ * * * * (pokud máte slabost pro devadesátkovou alternativu)
Obsluha: * * * * *
Pivo: * * * (ochutnána 10° a 11° Staropramen)
Jídlo: nechutnáno
Hajzlíky: * * * *

4 Responses to “Broumov: Esence sudetské melancholie”

  1. Pedro 23. Čvc, 2014 at 14:38 #

    Tak já dám pár tipů: Broumovsko je dík přírodě dost vyjímečný kraj v ČR. K té poznámce „Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ asi tolik: po 10ti letech výletů vlakem do míst, kde “nic není” můžu říct, že po ČR je míst s nálepkou “Zapomenutější kraj než XY vskutku aby pohledal” opravdu hodně. Nejsou tak velká, nejsou geograficky kompaktní jako Broumovsko a nemají žádnou “identitu” (máli-ji Broumovsko[?]). Ve středních Čechách doporučuju okolí Křince (u nás jedna z největších oblastí, kde nenajdete turistické trasy ani lesy). Dál třeba okolí Zavidova na Rakovnicku, které je pro změnu jedna z největších obydlených oblastí bez hospod. Podobně úpadkově (ze zřejmých důvodů) působí Podkrušnohoří. Mým favoritem je Háj u Duchcova, kde děti čichají toluen a v pangejtu u trati jsme vyděli mrtvolu. Cestu doporučuji ukončit v obci Hrob.

  2. npyrin 23. Čvc, 2014 at 15:26 #

    Vyděli? Tak to mi ho teda vydělej.

  3. Pedro 23. Čvc, 2014 at 18:26 #

    Budeš se divit, ale pro mě je jedna hrubka na 12 řádků velké vítězství. Jinak díky za reakci.

  4. betla 23. Čvc, 2014 at 19:58 #

    No tak přece nebudu psát, že to je normální nudnej kraj – musim lidi trochu navnadit, ne;) Já myslim – a mý broumovští známí mi to potvrzují – že Broumovsko svoji specifickou identitu má. Zapomenutý kraj to je, a zároveň krásný… narozdíl asi od tvejch tipů. A do Hrobu bych samozřejmě někdy ráda!