Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!

Horažďovicko-předměstskou nádražku mám i po letech v živé paměti: býval to takový ten Jednota styl, který už se pomalu stává raritou i v českých vesnicích, natož v nádražkách. Něco na půl cesty mezi lahůdkami a bufetem, kde jsou regály plné roztodivných druhů tekutého občerstvení a kde lokálu dominuje kráječ salámu.

Bejvávalo. Když do hospody U líného topiče, jak se nyní jmenuje, vstoupíte nyní, překvapí vás úplně jiné pořádky. Pípa v čele sálu, televize naproti. Při mé návštěvě zrovna dávají zprávy, v nichž se karikaturisté a specialisté na komiks vyjadřují k tématu Charlie Hebdo. To mi vnucuje myšlenku, že vlastně celé osazenstvo lokálu vypadá trochu jako hospodská karikatura v nejlepší novácké tradici: lehce otrávená servírka, dva víkendoví kutilové a osamělý cikán. A pokud jde o nováckou tradici, za zmínku stojí i to, že se na čestné římse skví fotografie televizních legend Jana Tuny a Petra Salavy s vlastnoručními podpisy.

Kromě fungl nového dřevěného obložení disponuje horažďovicko-předměstská nádražka i novými plastovými dveřmi a okny. Tento izolační upgrade s sebou bohužel nese jednu dost podstatnou nevýhodu: absolutně nemáte tušení, co zrovna huhlá staniční rozhlas. Jistě, pokud vám slouží zrak a dohlédnete na hodiny poblíž vchodových dveří, jen stěží vám vlak ujede. Můj problém je nakonec spíše opačný: netuše o tříminutovém zpoždění, naklopím do sebe svého Klostermanna za 25,- zbytečně rychle a nestihnu si jej náležitě vychutnat.

Analogicky mi bohužel nezbývá čas ani na pořádné jídlo, ač seznam pokrmů a alergenů na tabuli není z nejkratších. Akutní hlad zaplaším párkem v rohlíku za 15 korun a do torny přibaluji obloženou housku za 20. Absenci kvalitního zážitku z nádražky mi však naštěstí vynahrazuje další cesta vlakem. Nejprve jsem poprvé v životě svědkem toho, jak průvodčí lustruje pasažéra na záchodě. A zanedlouho poté ve Velkých Hydčicích nasraný mašinfíra vyhodí ze soupravy jednoho z cestujících, který z neznámých důvodů utrhl záclonu. „Buď zdráv, debile,“ zdraví se mezi sebou na rozloučenou.

Závěrem musíme konstatovat, že občerstvení U líného topiče nelze než doporučit. Podnik je to útulný, a až dřevěné obložení chytne náležitou patinu, stane se nádražka jistě místem, kde se při svých šumavských toulkách rád pozapomene každý nádražní povaleč. Otevřeno má každý den od 8:30 do 20:00, v pátek a sobotu do 22:00.