Máme moc rádi organizaci Jako doma, protože takhle nějak si představujeme ideální sociální práci. Rádi tak podpoříme jejich další projekt – fotografickou výstavu žen bez domova. A protože si nemyslíme, že je správné rozhodovat „o nich bez nich“, tak si také nemyslíme, že je správné „o nich bez nich“ psát. Eva, jedna z fotografek, vás proto na výstavu pozve sama. Stejně bychom to nenapsali líp.
My, Kuchařky bez domova, ale i jiné ženy bez domova, které se potkávají v Jako doma, jsme dostaly jednorázové fotoaparáty, abychom fotily svůj svět. Všechno, co se nám líbí, či nelíbí.
Těmito fotkami chceme vyjádřit, že i ženy bez domova mají své sny a touhy. Že jsme jako každá jiná. Z fotek chceme uspořádat výstavu a tu bychom rády věnovaly naší kamarádce, také kuchařce bez domova, která na ulici zemřela násilnou smrtí.
A co že jsem fotila já? Fotila jsem všechno, co se mně líbí, ale i nelíbí. Moje fotky budou nejenom veselé, ale i smutné, protože smutku a zoufalství vidím kolem sebe strašně moc. Moje fotky nejsou zaměřené na jednu věc, fotila jsem všechno kolem sebe. Fotila jsem věci úplně běžné, každodenní, nad kterými by se bydlící člověk možná ani nepozastavil, a přitom pro mě jsou hrozně důležité. Na druhou stranu si myslím, že by nikdo z vás nepoznal, kterou fotku fotil člověk bez domova a kterou člověk s domovem.
Natočily jsme několikaminutový spot, kde svůj svět kreslíme a uspořádaly jsme sbírku (na Hithitu), která by nám pomohla nechat tyto fotografie kvalitně vytisknout a použít na výstavu. Tímto bych vás chtěla na výstavu pozvat (bude se konat na začátku března 2016) a požádat o podporu.
Děkujeme za vaší případnou podporu a návštěvu. Snad se budou nejenom moje fotky líbit. Užijte si celou výstavu!
Eva Kundrátová, Pouliční živel
Některé z fotografií si můžete prohlédnout také v textu na Material Times (a za přečtení stojí i další články).