„Ty, hej! Je mi zle z vína. Preto chcem pivo. Dobrú desiatku v plechu.“
A jak zedník řekl, tak se i stalo. Výčepní mu podala chlazenou desítku Urpiner a on se jí odvděčil úsměvem plným zlatých zubů. Řemeslo má prostě zlaté dno! Okamžitě jsem si taky vybavil legendární hlášku z filmu Radikální řez (1983), kterou vyslovil zlatem se cenící Marián Labuda. Hrál tehdy podivuhodnou roli cigánského hraběte (socialistického střihu!) odněkud ze Sokolova: „Nejjistější banka je toto!“ To se tenkrát Dušanu „dělníku čsl. kultury“ Kleinovi opravdu povedlo. Ale zpátky na konečnou Tratě Slovenského národního povstání:
Banskobystrická nádražka neboli Piváreň Semafor má čtvercový půdorys, vysoké stropy a nachází se v zadní části stanice. Její vybavení i výzdoba jsou dost úsporné. Poutníkovo oko mohou zaujmout pouze zašlé kroje a šátky s lidovými vzory, které visí na stěnách. K dostání je zde velké množství klasických lihovin. Nejvíce se pije borovička, vodka a karpatská horká.
„Cigarety som si kúpiu, malé pívo, zbyuo mi pár centou. Tak na dve deci.“
Je osm ráno a přicházejí sem další a další postarší chlápci. Většinou jsou to životem ošlehaní štramáci. Jeden mi silně připomíná spisovatele Dominika Tatarku. Vzezření ostatních je ale podobně zemité a úsporné jako výzdoba kvelbu: sandále, tepláky, lehká kostkovaná košile a igelitka Kaufland. Ta je navíc vyšperkovaná syfilidním heslem, které známe i v české variantě: „Z lásky k Slovensku.“ Pánové si obvykle dají na stojáka decku nebo dvě pálenky. Nikdy si nesedají. Kopnou ji do sebe, někdy zapijou lokální kofolou, a pokračujou na vlak. Rutinéři. Drtivá většina z nich je ale „zachovalá“ a rozhodně nevypadají jako profesionální vágusové či ožralci, jaké můžeme v tu samou dobu potkat u kořalky například na nádraží v Mostě.
Čepované pivo je místní provenience, tedy z pivovaru Urpiner. A dá se pít. Za pozornost ještě stojí již zmíněná točená limonáda kofolového typu (zn. BB Kola), která je taktéž produktem místního browaru. Naprosto skvostný je výběr polívek (všechny za 1,30 eur): desiatková, fazuľková, hrachová a dršková. „Taktoňák chcem,“ jak zas škrieká raper Háfner na aktuálnom albumiku nazvaném Opice a ananásy. A krasojízda pokračuje. Výběr hotovek je taky solidní: udená krkovička, debrecínský guláš, bóčik. Všechno s knedlíkem, případně bramborovým salátem.
Srdéčko žíznivého poutníka potěší i široký výběr chlazených lahváčů nebo plechovek. Vše z místních zdrojů. A tak si každý může nakřečkovat libovolné množství zásob osvěžujících nápojů do vlaku.
Těsně před odchodem mě ještě zaujal rozhovor u vedlejšího stolu:
— „Taký malý, krpatý.
— „Hej, mladý kokot!“
— „Ale pivko za 73 centov!“
— „Hajzel.“
Ale to naštěstí nebylo na mě… alebo áno? Už se to nedozvím, odjíždím na jih. Do Šuran.
kpt. Exner