Světlá nad Sázavou: Proč zrovna dneska?

4 Čvc

„Čtyři stromy a celá republika je v hajzlu!“ kleje pán na opačné straně našeho kupé, a jeho obraty si nikterak nezadají s legendární opravou Lakatoše. „Přestal jsem jezdit na Ukrajinu, nebudu jezdit ani do Prahy!“ nadává na stav železniční dopravy poté, co nás ve stanici Světlá nad Sázavou průvodčí vypakuje z vlaku. Trať na Kolín je vinou následků noční vichřice neprůjezdná. „Proč to musí být zrovna dneska?“ ptá se maminky holčička na vedlejším sedadle. Kde je Okamura, když ho nejvíc potřebujeme?

Jak sděluje pamětní deska na výpravní budově, 25. srpna 1921 vystoupili ve Světlé nad Sázavou z vlaku spisovatel Jaroslav Hašek s malířem Jaroslavem Panuškou. Nám se to přihodilo 29. října 2017 cestou z dokumentárního festivalu v Jihlavě. Na rozdíl od obou umělců jsme se však nevypravili pěšky do Lipnice, nýbrž jen několika hbitými pohyby do zdejší nádražky. Než jsme však do sebe stihli naklopit lahváče, natož započít s podrobnějším průzkumem terénu, zapískal zpáteční vlak do Havlíčkova Brodu a my se vydali hledat cestu k domovu po jiné železniční trati.

Podruhé se do Lipnice zastavuji v dubnu cestou do Havlíčkova Brodu. A vlastně i zpátky. Pokaždé neúspěšně, béžový stánek s lakonickým názvem Občerstvení je zavřený. Napěchované pulty a fungující wifina však napovídají, že určitě ne natrvalo. A skutečně – poslední červnovou sobotu jej konečně nacházím v pohotovosti. V pohotovosti se však nenachází můj mozek, jehož vinou jsem doma zapomněl mobil, a tak musím u paní vedoucí škemrat, zda mi nepůjčí svůj. Mám kocovinu a cítím se jako po lobotomii. Proč zrovna dneska?

Dobrý člověk ale naštěstí ještě žije i v Posázaví, a tak mohu po vyřízení nejnutnějšího telefonátu škemrat i o další položky jídelního a nápojového lístku a průběžně ze sebe dál dělat debila, kupříkladu dotazem na točené pivo. „Ješišimarjá, dyť mám venku tákovouhle ceduli!“ zalamuje rukama dáma od pípy. Točený Rebel Tudor za 24 korun se tedy brzy stává mou kořistí. K jídlu si poroučím smažák v housce, který je k dostání dokonce ve dvou provedeních – malý za 30 korun, velký za 50. A jak se dozvídám, „velký má 100 nebo 125 gramů a malý 70 gramů.“ Nutno dodat, že kromě tatarky se v útrobách bulky nachází také kolečko rajčete a list salátu, takže je pokrm nejen levný, ale také chutný a vlastně i výživný. Paní vedoucí mi sice ještě cpe do ruky Hanáckou kyselku v půllitrovém balení, která je součástí meníčka, ale já už se raději připravuji na to, jak nám zlý Brusel zakáže všechny plastové obaly, a s díky odmítám.

„My se jdeme jenom podívat, jestli to tady funguje,“ nahlíží do nádražky starší paní, podle všeho výletnice. „Kdybysme to věděli dřív, tak si dáme kafe u vás,“ dodává až skoro provinile a jako kompenzaci objednává pro manžela aspoň Křížovky ke kafíčku. Jak paní vedoucí potvrzuje, na jaře skutečně mívala o sobotách zavřeno. „To jsem tady udělala za celý den tržbu třeba 80 korun, to tady propálím jenom za elektřinu,“ vysvětluje a slibuje, že přes léto bude nádražka otevřená každý den.

„Vy tady ale máte těch sladkostí fakt hodně, co?“ podivuji se, když si přidávám ještě linecké kolečko za 12 korun. „Jo, nám tady přes léto jezdí hodně dětí,“ odpovídá paní vedoucí. „A jo…“ ukončuji konverzaci dřív, než vlastně začala. Tatranky, hašlerky, bon pari, lízátka, hadi, kroužky, náhrdelníky, ale i umělohmotný model formule 1 mají ve všech poličkách jasnou převahu nad láhvemi tvrdého alkoholu, které vidím všehovšudy dvě.

Podnik také zřejmě pro místňáky funguje jako částečná samoobsluha. „Stáňo, my si berem dvě, jo?“ hlásí dvojice hostů, zatímco se hrabe v ledničce s lahváči. Ale pozor, za chlazené pivo musíte v kapse najít korunu navíc.

Televize tentokrát v kiosku není, a tak se pro dokreslení atmosféry musím spokojit s titulky bulvárního tisku. „Budou to žně propagandy,“ láká na MS ve fotbale na titulce Reflexu Míra Bosák, zatímco Jitka Čvančarová v Sedmičce činí ústupky vůči břichu a nesmrtelná Bohdalka rozdává rady v Aha! horoskopu na léto – asi k tomu, jak smíchat co nejúčinnější balzamovací roztok.

„No a pak se tam málem poprali tři důchodci!“ líčí zážitky z fronty na městském úřadě dva místní výrostci a objednávají si palačinky. Vypadá to, že nabídka pokrmů se limitně blíží nekonečnu. K lednici se znovu vrací dvojice vyzbrojená již prázdnými lahváči a šroubovákem, s jehož pomocí se chystají přemístit madlo od dvířek chladicího boxu tak, aby bylo lépe po ruce. Zda se jim podařilo chytit závit, se asi budu muset optat příště, neboť musím pádit pro lístek.

„Vy jste takový milý a laskavý, nechtěl byste si ještě něco přečíst?“ zastavuje mě na peróně paní, kterou jsem ve frontě u pokladny pouštěl před sebe, a dává mi do ruky jakýsi leták. „To kdybyste chtěl vědět víc o našem Pánovi,“ vysvětluje, zatímco se moje oči zastavují u všeříkající domény JW.org. Bosák měl pravdu, budou to žně propagandy. Proč zrovna dneska?

Comments are closed.