Signály vesmíru, část 3: Otrokovice

5 Zář

Stravování bylo do té doby zanedbáváno, i když se Přerov snažil. O nádražku dál, v Otrokovicích je o pocestné už postaráno lépe. Také by to bylo záhodno, když se tamní Bufet ČD honosí certifikátem kvality z roku 2008. Tedy od Prazdroje, nachlazené půlitry ale napovídají, že nepůjde o prázdná slova. Jen zachmuřený muž s mulletem do sebe na truc láme lahvového Gambrina. Je libo vaječný řízek za 23 (překlad: smaženka rozměrů sloního ucha), indiánka nebo oschlou bagetku na cestu?

Lahodný smažený květák, hranolky, majonéza a zdobené talíře představují gastro highlight. Inspekce po dalších otrokovických zařízeních shluklých kolem nádraží by vydala na den a notnou kocovinu k tomu – může jich být kolem pěti. Další otrokovická nálevna, kam míříme, se nachází rovněž přímo na nádraží a nese oblíbený, dnes už druhý v pořadí, název Mašinka. To je tak vše. Jejím specifikem je zejména to, že ničím nevyniká. Leda zimní zahradou, která se v létě mění v osobitý saunový svět, v kterém nyní vysedává muž s mrožím knírem a tváří voskové figuríny, vzdáleně připomínající Maria ze stejnojmenné arkádovky. A močopudná atmosféra vás pravděpodobně donutí k otázce na mručícího výčepního, kde je žeton, jenž vám má otevřít dveře na renovované toalety, jež však i přes nedávnou obnovu vydávají silný pach močoviny. Tak jsme alespoň vylepšili invektivy směrem k ostravskému Baníku, které hyzdily dveře kabinky na pánech. Teď už mají i modrobílý odstín (a Přerov za to nemůže).

Nikdo nepočítá s tím, že bychom při večerním návratu zastihli nádražku ve Starém Městě u Uherského Hradiště otevřenou. Je totiž zejména obědová a zavírá brzy odpoledne. Letmý pohled z vlaku na stanici a srdce pookřává. Vedle již dobře známé nádražky totiž vyrostl i suplement, který pocestným slouží v hodinách po zavření té původní. Geniální tah. Výčepní v bílém nátělníku stylu wifebeater zapadá do nádražního panoptika zcela přirozeně, Ferdinand na čepu nezklame a jediný nevrlý záchěv přichází ze strany naší výpravy v momentě zavíračky, kdy jsme jemně vyzváni k opuštění lokálu. Věrní štamgasti v něm nicméně setrvávají nadále, usrkávajíce pivo v tempu vlakových lokálek. Benefity za loajalitu podniku. Ale odpouštíme – na kterém jiném nádraží jsou vedle sebe hospody, z nichž jedna ve čtyři zavře a druhá ve čtyři otevře? Signály vesmíru sílí.

Text: VŠS
Foto: Romana Kovacs

Comments are closed.