Nový Bydžov: nádražka pro 21. století

„To je prdel, tady dnes nemůžeme zůstat,“ prohlásila K., když po příjezdu do Nového Bydžova spatřila místní nádražku. Požadavek žíznivého P. však nakonec převážil. Nádražka se ostatně nacházela v příhodné poloze v polovině cesty víkendového výletu P.+K. do hor.

Podnik s originálním jménem i polohou U Nádraží v sobě skrývá naději, že nádražková kultura přežije i v 21. století. Výčepní zahájil řečnickou otázkou: „Máte žízeň?“ A my žízeň měli. Podnik nabízí pivo třech druhů a stupňovitostí: 10° Radegast, 11° Kozel a 12° Rohozec. Žíznivý P., vzpomenuv na svá studentská léta, objednává Radegast, výčepní ovšem zkušeně natočí Rohozec, „protože je samozřejmě lepší“.

Teplé počasí vyhnalo všechny hosty na předzahrádku a v prázdném lokále je slyšet jemně hrající hudba. Cvičené ucho K. postřehlo, že se jedná o zahraniční vysílání:
„To není český rádio. To je francouzsky…“
„No jo. Já si pouštím radši francouzský rádio, abych nemusel poslouchat ty český kecy,“ odtuší výčepní.

Nabídka jídel je typicky minimalistická – hermelín, utopenec a křupky (tyčinky a spol.) Výčepní ale zaútočí nabídkou guláše, který bude „někdy večer“. Objednáváme zatím utopence, který byl podáván příjemně kyselý. K. se nevydržela dívat na spokojeného P. a požádala o ochutnání. S úlevou pak prohlásila o části láku: „Uf, dobrý. Asi hořčice…“. V každém případě spokojenost u K. i P.

Jeden z výčepních se s námi dává do řeči a podělí se s námi o dějiny podniku. Podnik provozuje paní V. a dva nadšení bratranci, kteří znovuotevřeli po několika letech a snaží se jej udržet. Přihodí taky pár historek o místních hostech: „Je to tu různý. Někdo vám třeba přijde na záchod a pose*e ho. No a pak tady třeba chodí geniální chemik v nasrávačkách, co sestrojil chromatograf (‚není to složitý přístroj‘), pěstuje různé semínka a jezdí do Pardubic pro vzorky…“ Neodvážíme se zeptat, zda se jedná o dvě různé osoby, v každém případě aktuálně přítomni nejsou.

Osazenstvo podniku tvoří jak vousatí štamgasti, tak rodiny s dětmi, což dává naději na budoucí prosperitu tohoto příjemně domáckého podniku. Místní začínají v kotlíku na zahrádce zadělávat na zmíněný guláš. Pán s motorovou pilou se jal štípat dříví na oheň, bezpečnost je zajištěna. „Děti, běžte kousek dál, kdyby mi náhodou prasknul řetěz…“ varuje přihlížející drobotinu.

Čekání na dovaření guláše krátíme postupně ochutnáváním všech druhů nabízených piv. Dáváme za pravdu výčepnímu, že Rohozec je opravdu ze všech nejlepší. Velmi milá obsluha nám nabízí i ochutnávku šnytu na účet podniku a doporučuje nám, ať si zkrátíme čekání na guláš návštěvou místní pouti: „Sjíždějí se sem do Bydžova na náměstí Vietnamci z celé republiky, sláva veliká…“.

To je nabídka, která se neodmítá, a navzdory pivu v žíle se P. podaří pro K. vystřelit růži. Kolotoče raději nevyužíváme, a nabídka gyrosu, vietnamských specialit, čínských hraček a 3D videozážitků z devadesátek se nemůže rovnat příjemné atmosféře podniku U Nádraží, takže naše kroky míří brzy zpět.

V podniku sice není fotbálek, ale zato disponuje stolem na ping-pong. Velmi kreativní způsob, jak podnítit hosty k vyšší spotřebě piva, a taky že se chytíme. Vítězství po náročné bitvě připadá zaslouženě K. akorát v době, kdy nás volají ke guláši. Dostaneme naloženou velmi štědrou porci masa, takže ani nevadí, že kuchaři malinko ujela ruka se solí.

Záchodky jsou velmi luxusní. Slovy K.: „mají klíč, mýdlo, toaletní papír i ručník, tedy všechno potřebné“. P. by dodal, že záchody jsou ozvučeny televizí z výčepu, takže si lze zkrátit dlouhou chvíli živým komentářem zápasu Slavie proti Boleslavi.

Do hor jsme ten den už neodjeli, zvládli jsme akorát postavit stan v lese za Bydžovem. Podnik U Nádraží prokázal své kouzlo, a držíme palce, ať přežije své znovuotevření a čeká jej veselá budoucnost.

Atmosféra: *****
Obsluha: *****
Pivo: ****
Jídlo: ****
Záchody: *****
Ceny: velmi lidové