Loni jsem si speciálně kvůli jejich koncertu naplánoval návrat z Indie. A dobře jsem udělal. Takovou čočku jsem nedostal ani od pana učitele Černotíka na školním výletě. No dobře, trochu blbé přirovnání. Na tyhle pány totiž nemá ani Chuck Norris. Oktopusův vytřeštěný kukuč, Dälekovy mantry o černém Ježíšovi a takový zvukový bordel, že by mi po něm ušař asi předepsal ještě jedny prášky na hlavu. Na jaře jsem místo vykrývání jejich dalšího úderu zvracel antibiotika. Tentokrát už si je ujít nenechám. Tuhle kapelu mám totiž fakt rád. Jasně, vrchol večera by měli být Isis. Ale to už pro mě bude jenom takový kytarový chillout. A že poslední dvě desky jsou slabší než ty první? Tak to je mi úplně jedno.
Ale proč vás s tím vším vlastně prudím? Protože tohle je něco jako testament. Je totiž docela dobře možné, že zítra večer v Akropoli vypustím duši. A propos, loni u nás Dälek hráli 11. 12., letos to bude 12. 11. Mám za tím tušit nějaké špatné znamení?
Pár fotek z loňského Matrixu najdete níže. A veselé historky z natáčení si můžete přečíst v Aranově článku zde.
