replica rolex watches tudor replica

Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad

Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.

Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.

Continue reading “Stalingrad: Dlouhý jako Stalingrad”

Zbraň hromadného ničení

Ajódhja je menší město na severu Indie, které vešlo do dějin zejména tím, že tady v roce 1992 dav hinduistických fanatiků zboural mešitu z 16. století. Od té doby je Ajódhja plná policajtů, kteří vás budou neustále lustrovat a šacovat, abyste třeba nespáchali nějaký atentát. V tom případě ale vůbec nechápu, proč tady povolují prodávat tohle.

Continue reading “Zbraň hromadného ničení”

Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)

Nestává se mi úplně často, že bych přišla domů a mohla říct: „Dva vágusové mi právě zachránili život.“ Teda, ono to bylo asi trochu přehnané i tentokrát, ale nebýt jich, minimálně bych si hodně nabila držku a nejspíše putovala za svými oblíbenými doktory (ortopedy) na některé z traumatologických center v Praze. Měla jsem kliku a zrovna tenhle pán s paní, velice milí vágusové, nastoupili o vteřinu dřív do stejných dveří jinak prázdného autobusu jako já.

Continue reading “Mnohé díky neznámým vágusům (s připojenou sukovicí pro řidiče)”

Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie

„Obecně platí, že člověk si nejlépe umí pomoci sám. V dnešní době, když si chcete vydělat třeba příležitostně, nebo získat od někoho nějakou podporu, je s tím strašné množství trápení. Ve chvíli, kdy bude nezaměstnaný soused a bude potřebovat práci, nedělá mi problém dát mu pár stovek za to, že mi poseká zahradu a oba budeme spokojeni. Dnes se ale toto nestane, protože administrativa nás od toho odradí. Uvolněme si ruce a nechme lidi, ať si pomůžou sami a sobě navzájem…..Ti, co chtějí pracovat a pracují, se budou mít dobře. Pak mohou mít více dětí, protože budou vědět, že se o ně dokáží dobře postarat… Najmout a propustit musí být snadné. Extrémně snadné…“

Continue reading “Svoboda, zodpovědnost a čirá psychopatie”

První sníh

Tady ve městě je vánice zbarvená rudě. Světlo lamp učiní z bílé tmy oranžový příliv. Nevím, jak se to děje. Najednou je světlo jako ve dne a v zahradě je vidět každá větévka a každé stéblo. Dokud nezapadá sněhem na věky. Až do tání… (Jako malá jsem zahrabala do sněhu gumovýho medvídka, na jaře jsem ho pak našla v trávě.)

Continue reading “První sníh”