Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Horažďovicko-předměstskou nádražku mám i po letech v živé paměti: býval to takový ten Jednota styl, který už se pomalu stává raritou i v českých vesnicích, natož v nádražkách. Něco na půl cesty mezi lahůdkami a bufetem, kde jsou regály plné roztodivných druhů tekutého občerstvení a kde lokálu dominuje kráječ salámu.
Continue reading “Horažďovice-předměstí: Buď zdráv, debile!”
O čakovické nádražce již referováno bylo. Je to ovšem už nějaký pátek. Sám jsem ji poprvé navštívil nějaké tři, čtyři roky zpátky, když jsem prováděl tzv. terénní výzkum v rámci přípravy podkladů pro bakalářku o nádražkách. Už tehdy mě pan výčepní informoval o svých budovatelských plánech, které čítaly mimo jiné i expanzi do zadních prostor, kde měla vzniknout, a teď pozor, čajovna. Tato vize světlých zítřků se záhy naplnila. A tak prostor, který o desítky let zpět okupovaly hloučky dělníků z fabriky Avie (jež se nachází naproti, přes koleje) snídající rum a pivo po vzoru Franty Sahuly, provoněl čaj a vodní dýmka. A rozlité pivo. Já to nicméně měl možnost zjistit až před několika týdny, kdy jsme se s veselou společností a domácím vaječňákem odhodlali k víkendové výpravě do bájných Čakovic.
Continue reading “U Fausta, Praha Čakovice: Nádražní čajovna aneb v ráji čakovickém”
Přesněji „Město hrdinů Stalingrad“. Název se momentálně používá šest dní roce, a to v pečlivě vybraných termínech: 2. 2. – konec Bitvy o Stalingrad, 9. 5. – Den vítězství, 22. 6. – start operace Barbarossa, 23. 8. – počátek bitvy o Stalingrad, 2. 9. – Den vítězství nad Japonskem a 19. 11. – operace Uranus. I když už byla Putinovi zaslána petice o permanentním přejmenování města s více než 50 tis. podpisy, po zbytek roku stále hovoříme o Volgogradu. To jen aby bylo jasno.
Privět. Jmenuji se Eva, a jelikož už druhým rokem pobývám v hlavním městě Ruské federace, Moskvě, občas potřebuji i výpravu za něčím novým, ideálně zábavným. Tentokrát padla karta na již zmíněný Volgograd a na 4 muže z anglicky hovořících států jako doprovod.
Mimo standardní pátrání po „atrakcích“ na internetu jsem se před výpravou i vyptávala místních, co a jak v bitvách ošlehaném městě. Kromě monstrózního areálu u monumentální sochy „Matka vlast volá“ (ano, ta řvoucí, spoře oděná žena s mečem) každý dotazovaný, ze záhadného důvodu, zmínil i délku města, která údajně činí 60 km.
Když jsem se po Vánocích vypravil na expedici do Skotska, tajně jsem doufal, že se při putování poštěstí a ocitnu se v nádražní restauraci. Což o to, je to naděje, kterou v sobě v podstatě chovám neustále, v podstatě životní pocit, že při absolvování jakékoli trasy by se mohl přidát zázrak a já bych objevil nový drážní lokál. O Británii jsem si ale iluze nedělal a ani se nenamáhal s tzv. domácím úkolem, kde bych se nádražku snažil dopředu dohledat. A přece.
Continue reading “Station Bar, Alexandria: Jak jsem potkal Skoty”
Pamatujete si ještě na naši velkou letní nádražkovou soutěž? Konečně tady pro vás máme vyhodnocení v podání šesti členů redakce a jednoho hostujícího učitele českého jazyka a literatury. Podívejte se, jak jsme opravovali vaše slohovky.
Od našeho výletu na Šumavu uplynulo již mnoho vody, nicméně naše vzpomínky jsou stále živé. Bylo to to léto, kdy se NP s KZ vypravili drandit na kole po Šumavě. A nebyli na to sami. Doporovázeli je MC Hydrocephalus s Lyd. Zrovna kvůli zátoňské nádražce to byla velká výhoda, že nás bylo tolik. Zátoň, byť je asi tak stejně velká jako pražská Výtoň, oplývá totiž hned dvěma nádražkami.
Historie se opakuje. Na místě, kde byl 4. ledna 1945 zákeřně ubit gestapem poručík Marek, byl 15. listopadu 2014 zákeřně oklamán redaktorem webu pajzly.cz spisovatel těchto řádků. Seběhlo se to asi takhle.
Hradec nad Moravicí je slezské městečko, kterému dominují dva zámky. A vlastně by se dalo říct tři, protože i místní nádraží vypadá jako zámeček. Ale dost bylo poetiky, alou do podzámčí. Když z vlaku vystoupíte správnými dveřmi, tak hned spatříte v parčíku u nádraží místní integrovanou nádražku. Její budova je totiž propojena s autobusovou zastávkou.
Continue reading “Hradec nad Moravicí: V zámku a v podzámčí”
Čiatura je hornické město v horách uprostřed Gruzie, které kdysi zásobovalo manganem celou RVHP a jeho centrum vypadalo jako lázeňská kolonáda. To bylo kdysi. Dnes tady teče v řece cosi, co vypadá jako asfalt, a obrovské digitální hodiny na kopci nad radnicí už svou poslední šichtu dávno odkroutily.
Continue reading “Čiatura: Kde poslední mohykán je mašinfíra”
Jelikož je Čiva tvor toulavý, dostal se tentokrát za pomoci Českých Drah až do Kojetína, malého středomoravského městečka proslulého vysokou mírou nepřizpůsobivých spoluobčanů a také legendární nádražkou. Zatímco první kojetínský atribut nechal Čiva bez povšimnutí, ten druhý prostě prozkoumat musel.
Continue reading “Kojetín: Hypostazovaná dementóza v potravinové fólii”