Z mešity vříská muezzin, nad Bosporem se klene duha a z temného oparu vystupuje majestátní budova istanbulského Haydarpaşa Garı. Hradu, kde možná strašá.
Continue reading “Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi”
Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Z mešity vříská muezzin, nad Bosporem se klene duha a z temného oparu vystupuje majestátní budova istanbulského Haydarpaşa Garı. Hradu, kde možná strašá.
Continue reading “Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi”
Praha nebo Zlín, prašť jak buchni. Jméno Flip vždy indikuje podnik navýsost pochybný. Ale zatímco vietnamské štětky a italské pasáky z legendární zlínské diskotéky vyhnala přestavba, nádražka na Masaryčce suverénně přežila i rekonstrukci železniční stanice.
Continue reading “Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?”
První příspěvek do naší soutěže o nejlepší nádražkovou recenzi nám posílá @mrybi.
Plzeňská c.k. Kantýna MMX je spíše bufet než pravá nádražka, fastfoodového ducha ale vyvažuje družná atmosféra a bohatá tabule.
František Palacký říkal, že kdyby žádné Rakousko nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Nějak podobně jsem si připadal, když jsem stanul na liduprázdném nádraží v Novém Hrozenkově. Hospoda nikde, při hledání nádražky III. kategorie jsem musel zapojit trochu fantazie. Ale naštěstí ne zas tak moc.
Continue reading “Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou”
Léto se nám přelilo do své druhé poloviny a my tu pro vás máme, ano, soutěž! A to velice stylovou a velice jednoduchou: Napište nám reportáž ze své oblíbené nádražky, kterou jste během tohoto léta navštívili. Autor nejlepšího textu (včetně obrázků) získá naši knížku o nádražkách; každý z účastníků pak některý z vágusích odznáčků.
„Mám žízeň!“ zahlaholí mohutný mužský hlas a drobná asiatka v momentu přispěchá s čerstvě natočeným pivem. Před barovým pultem svádí skupinka děti bitvu o místo ve frontě, aby si stihly objednat smažené nudle dřív, než je vlak odveze kamsi do divočiny. Slunce se odráží ve skle i zrcadlech a ctihodní buddhové házejí prasátka na znavené pocestné. Vůně smaženiny se vznáší prostorem… Ne, nemáme pro vás žádnou cizokrajnou nádražku, jen jsme navštívili Náchod – další město, kde funkci nádražky plní vietnamské bistro.
„Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ Skupina Romáků hodnotí Broumov nesmlouvavě. Těžko říct, jestli přijeli navštívit příbuzné, nebo sem byli odsunuti z nějakého lukrativního centra. Zapomenutější kraj než Broumovsko vskutku aby pohledal, esence sudetské melancholie na každém kroku. Je tu všechno – od barokních kaplí a klášterů, po chátrající továrny a vily jejich někdejších německých majitelů. A ta krajina! Až srdce zabolí, ach. Ale krásou se těžko uživíte…
„A víte co? Já si to nechám ujet,“ láme se má cestovní morálka nad půllitrem točeného pšeničného Primátora. „Když mě pustíte k zásuvce a dáte mi heslo na WiFi, tak ani nemám kam spěchat,“ snažím se skrýt nastupující alkoholismus za pracovní povinnosti. Ale pan výčepní ví. „No to je správný přístup! Do Prahy to stejně jezdí co půl hodiny,“ kvituje mé rozhodnutí a div si nemne ruce jako sedlák Krkovička. „Takže si dáte ještě jedno?“
Continue reading “U Welzla, Zábřeh na Moravě: Radost přerušit”
„Jak dlouho byla tahle hospoda zavřená?“ ptám se vedoucí nové nádražky v Jablonném, kam jsem, stejně jako před pěti lety, přijel na kole. „Asi tři roky. Před měsícem jsme otvírali. Ale ještě je tady hodně práce,“ odpovídá unaveným hlasem. Příběhu s otevřeným koncem nasvědčuje i provozní doba vyvedená barvou na prosklených dveřích: 10:00 – ?
Nádražky se obvykle snažím objevovat tzv. za pochodu a soudím, že je to mimo jiné nejpoctivější metodika. Okolnosti dané pobytem v Belgii mě ovšem nutí zkoušet i jiné cesty. Jinak bych zřejmě neměl o čem psát, neboť reálné průzkumnictví v terénu se příliš neosvědčilo. Čarovné formule „buffet de la gare“ či „stationscafé“ v kombinaci s gůglem ovšem fungují až překvapivě dobře, a tak můžeme přítomnost nádražek sledovat též na internetu. Jen díky tomu jsem nyní objevil řadu lokalit, které by měly oplývat luxusem nádražní restaurace.