Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Jelikož je Čiva tvor toulavý, dostal se tentokrát za pomoci Českých Drah až do Kojetína, malého středomoravského městečka proslulého vysokou mírou nepřizpůsobivých spoluobčanů a také legendární nádražkou. Zatímco první kojetínský atribut nechal Čiva bez povšimnutí, ten druhý prostě prozkoumat musel.
Continue reading “Kojetín: Hypostazovaná dementóza v potravinové fólii”
V minulosti si tady jakýsi čtenář stěžoval, že brojím proti Budvaru. Kdyby podobná kritika vyšla na Novinkách, byl bych v diskuzi označen za pochlebovače USA, kapitalistického zaprodance a kryptofašistu, co si neváží rodinného stříbra a kritizuje národní podnik. Moje jediné štěstí tedy je, že Vágus.cz čtou pouze vzdělaní a kultivovaní lidé. Jenže kdo už si někdy dal pár Budvarů a pak měl ráno v hlavě víc permoníků než v hornickém muzeu, ten mě chápe. Nebudu tedy zastírat, že jsem se dlouho českobudějovické nádražce, kde se na okně skví obrovský nápis „Pivnice Budvar“, vyhýbal jak čert kříži. Jaké však bylo moje překvapení, když se jednoho dne objevil v nádraží hale vývěsní štít s Dudákem. Pak už nebylo co řešit.
Dnes, 24. září 2014, je to přesně 150 let, co projel obcí Všetaty první vlak. Její malebné nádraží je dnes důležitým železničním uzlem, kde se schází tratě Praha – Turnov a Ústí nad Labem – Lysá nad Labem. Nádraží má z každé strany dvě nástupiště a nádražní restaurace Lokobar je umístěna tak, že z jejích oken vidíte na obě. Nemusíte se tedy bát, že byste svůj vlak přehlídli. To, že si ho rádi necháte ujet, je už věc druhá.
Z mešity vříská muezzin, nad Bosporem se klene duha a z temného oparu vystupuje majestátní budova istanbulského Haydarpaşa Garı. Hradu, kde možná strašá.
Continue reading “Haydarpaša Gari, Istanbul: Sen o kočičím nebi”
Praha nebo Zlín, prašť jak buchni. Jméno Flip vždy indikuje podnik navýsost pochybný. Ale zatímco vietnamské štětky a italské pasáky z legendární zlínské diskotéky vyhnala přestavba, nádražka na Masaryčce suverénně přežila i rekonstrukci železniční stanice.
Continue reading “Flip, Masarykovo nádraží: Ostrůvek pozitivní deviace?”
První příspěvek do naší soutěže o nejlepší nádražkovou recenzi nám posílá @mrybi.
Plzeňská c.k. Kantýna MMX je spíše bufet než pravá nádražka, fastfoodového ducha ale vyvažuje družná atmosféra a bohatá tabule.
František Palacký říkal, že kdyby žádné Rakousko nebylo, museli bychom si ho vymyslet. Nějak podobně jsem si připadal, když jsem stanul na liduprázdném nádraží v Novém Hrozenkově. Hospoda nikde, při hledání nádražky III. kategorie jsem musel zapojit trochu fantazie. Ale naštěstí ne zas tak moc.
Continue reading “Nový Hrozenkov: Roztomilá koťátka v dobrých rukou”
Léto se nám přelilo do své druhé poloviny a my tu pro vás máme, ano, soutěž! A to velice stylovou a velice jednoduchou: Napište nám reportáž ze své oblíbené nádražky, kterou jste během tohoto léta navštívili. Autor nejlepšího textu (včetně obrázků) získá naši knížku o nádražkách; každý z účastníků pak některý z vágusích odznáčků.
„Mám žízeň!“ zahlaholí mohutný mužský hlas a drobná asiatka v momentu přispěchá s čerstvě natočeným pivem. Před barovým pultem svádí skupinka děti bitvu o místo ve frontě, aby si stihly objednat smažené nudle dřív, než je vlak odveze kamsi do divočiny. Slunce se odráží ve skle i zrcadlech a ctihodní buddhové házejí prasátka na znavené pocestné. Vůně smaženiny se vznáší prostorem… Ne, nemáme pro vás žádnou cizokrajnou nádražku, jen jsme navštívili Náchod – další město, kde funkci nádražky plní vietnamské bistro.
„Tady vubec nic neni! Tady ty vole neni ani Kaufland!“ Skupina Romáků hodnotí Broumov nesmlouvavě. Těžko říct, jestli přijeli navštívit příbuzné, nebo sem byli odsunuti z nějakého lukrativního centra. Zapomenutější kraj než Broumovsko vskutku aby pohledal, esence sudetské melancholie na každém kroku. Je tu všechno – od barokních kaplí a klášterů, po chátrající továrny a vily jejich někdejších německých majitelů. A ta krajina! Až srdce zabolí, ach. Ale krásou se těžko uživíte…