„Mám žízeň!“ zahlaholí mohutný mužský hlas a drobná asiatka v momentu přispěchá s čerstvě natočeným pivem. Před barovým pultem svádí skupinka děti bitvu o místo ve frontě, aby si stihly objednat smažené nudle dřív, než je vlak odveze kamsi do divočiny. Slunce se odráží ve skle i zrcadlech a ctihodní buddhové házejí prasátka na znavené pocestné. Vůně smaženiny se vznáší prostorem… Ne, nemáme pro vás žádnou cizokrajnou nádražku, jen jsme navštívili Náchod – další město, kde funkci nádražky plní vietnamské bistro.
Prodírajíc se houfem výrostků, vzpomínám na svá tábornická léta, kdy na každém výletě mimo tábořiště byl nejlákavější nákup těch nejnezdravějších pamlsků, které nám v polní kucyhni nikdy neudělali. Asijské bufety za nás ještě příliš rozšířené nebyly, popis pekelných muk, které nás měla čekat po požití chlebíčků, majonézy nebo točené zmrzliny, si ovšem pamatuji dodnes. Vedoucí této skupinky na gastronebezpečí již evidentně rezignoval a soustředil se už jen na stihnutí vlaku. Jen tak tak ho doběhl i malý tlouštík, který souboj vyhrál a vítězoslavně běžel i s nudlemi na nástupiště. A já se tak naštěstí dostala na řadu ve frontě na pivo.
Ochutnali jsme samozřejmě lokálního Primátora (malá desítka za 12,-, velká za 21,-!), který se nám v tom teplém letním odpoledni zdál poměrně chutný. Nabídka krmě je v náchodské nádražce zhruba taková jako v každém jiném vitenamském, potažmo „čínském“, bistru. My ovšem nic neokusili, anžto nás tlačil čas (příprava ale trvala očividně krátce). Jak vidíte na ceně piva, ceny jídel a dalšího alkoholu jsou více než příznivé. Obsluha je stále usměvavá a úslužná, jak bývá na podobných místech zvykem.
Fajnšmekři ocení jistě i interiér, který v sobě dokonale snoubí typické retro českých nádražek (včetně vozíku na odkládání nádobí nebo plakátů s palmami) a „kýče“ asijských jídelen. Zdá se, že jde o spojení ideální, funkční a pro milovníky bizarních interiérů takřka dokonalé. Vietnamští či čínští provozní nejsou v mnoha nádražkách vůbec na škodu, naopak se často jedná o lepší variantu, než jakou jsou sterilní řetězce a frančízy. Asijské nádražky zachovávají původní atmosféru a káždá má vlastní (i když asi velmi podobný) genius loci. Bývají cenově příznivé a nemění hospodu čtvrté cenové na podnik, kam se bojíte vkročit s trochu zablácenou krosnou. Uvidíme, zda se na železnici v budoucnu dočkáme častějších soubojů nudle versus bagety. Na čí straně stojíme my, je jasné.
Podoba fotografií je výsledkem uměleckého konceptu Nech film ve foťáku osm let a čekej, co se stane.
atmosféra: * * * *
obsluha: * * * *
pivo: * * *
jídlo: nechutnáno
hajzlíky: neozkoušeny; nacházejí se v buňce na nástupišti a z dáli vypadaly čistě