„Tak, Stando, dneska konečná, ale zejtra zas…“ praví chlapík s polským knírem a notoruje ven z úštěcké nádražky. A to přesto, že Úštěk není žádná konečná a výčepák se jmenuje Vilém. Pravděpodobně. Možná je Vilém jen fiktivní postava z vývěsního štítu. A kdo ví, jestli ještě někde nezůstali Hynek s Jarmilou, protože i Úštěk patřil do operačního prostoru známého hasiče z Litoměřic.
Jedlová: Hladoví turisté a duchové lesa
Nejodlehlejším železničním uzlem v Česku je nádraží v Jedlové. Přesto, anebo možná právě proto, zase tolik proslavené není. Místní horské trati se prý říkalo Lužický Semmering a byla děsně slavná, ale upřímně – Semmering se v bývalém mocnářství říká každé druhé lokálce. Tak jako tak, leží nádraží Jedlová na pozoruhodném místě.
Reportáž. Tak. Stručná. Jak. Rychlá. Byla. Návštěva. Rumburské. Nádražky.
V Rumburku je státní hranice. Mezi Českem a Německem. Východním. Na obou stranách jsou stejné omlácené baráky. Ale máme navíc menšiny. Turci totiž bydlí radši v Západním. V Rumburku stojí nádraží. Je v něm nádražka. Vlak odjíždí za pět minut.
Continue reading “Reportáž. Tak. Stručná. Jak. Rychlá. Byla. Návštěva. Rumburské. Nádražky.”
Hrušovany nad Jevišovkou: Světu mír a instantní kávu!
V Hrušovanech jsme opět začali uvažovat, že si splníme svůj dlouholetý sen – otevřít si vlastní nádražku. Carlos, majitel místního stánku, totiž odchází do důchodu. Přesněji řečeno už odešel, neboť Osvěžovna, již od zběžného pohledu slibující báječné zážitky, byla v den naší návštěvy zavřená. Museli jsme se tedy občerstvit v kávomatu v nádražní hale.
Continue reading “Hrušovany nad Jevišovkou: Světu mír a instantní kávu!”
Říjnové neděle s neratovickou nádražkou
To mi takhle jednou roku 2011 volal zoufalej Petr z Lyssy, že jim vypadl první koncert turné po ČR, který dělaj pro kapelu Familea Miranda z Chile. Prej jestli nevim o nějaký akci v okolí, kam by se mohli nasrat, že přilítaj už za tejden a nemaj kde hrát. Tak jsem mu řekl, že sice o ničem nevim, ale že jim tu akci zařídíme. Tak začal maraton po neratovickejch putikách a dokonce jsem se stavil i v mléčnym baru, jestli by tam nemohl ten koncert proběhnout. Všude mě ve větší či menší míře vyfuckovali. Nakonec jsem zamířil k naší poslední šanci na úspěch. K nádražce.
Za císaře pána a jeho rodinu!
Lonely Planet pěje ódy na překrásnou krajinu a obsluhu, která vás napájí rakijou. Tripadvisor háže špínu na prý už tak dost špinavé a přeplněné vagóny. Pravda je, jak už to tak bývá, někde uprostřed. Na trati Sarajevo-Mostar se před válkou údajně jezdilo až 190 kilometrů za hodinu. Dnes se tu po kolejnicích houpají staré vagóny, které dostaly bosenské dráhy darem od švédského království.
Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest
„Než přijede lokomotiva, dej si párek a dvě piva,“ láká bodře cedule na zahrádce u břeclavské nádražky Lokálka. Žoviální slogan je však poněkud v rozporu s tím, že nově (a vkusně!) zrekonstruovaná nádražka je jedním ze tří nejlepších podniků v Břeclavi.
Continue reading “Břeclav: Párek, dvě piva a karmický trest”
Sarajevo: Bombastično bosenského betonu
„To je krása, že ještě existují nádraží, kde je zakázáno fotografovat,“ rozplývali jsme se poté, co nás dva sekuriťáci vykázali ze stanice Sarajevo. Pracovali zjevně velmi efektivně: v okamžiku našeho nuceného odchodu už v nádražní hale nikdo nebyl. Zato přilehlá hospůdka byla plná.
Bělehrad: Klan létajících vidliček
Srbská varianta společnosti JLV se jmenuje Želturist. Jak jsme měli zjistit, název je to víc než přesný. Alespoň pokud bychom měli soudit podle nejnádražkovitější nádražky na bělehradském nádraží, kde nám srdce skoro puklo žalem.
U Splavu, Zábřeh na Moravě: Ostrůvek vítaného chaosu
“Tak co s tím pivem?” vybafla na mě paní výčepní, když už jsem asi pět minut ostentativně trucoval na baru, než bude obsloužena třicetihlavá výprava cykloturistů. Jsou věci, které do našeho každodenního řádu vnášejí vítaný chaos. Namátkou třeba letní jízdní řády pražské MHD nebo obsah mailů ve vaší spamové složce. A taky hostinec U Splavu v Zábřehu na Moravě, kde vám vždycky přinesou něco jiného, než co jste původně chtěli.
Continue reading “U Splavu, Zábřeh na Moravě: Ostrůvek vítaného chaosu”