„Jsem Simír Gerchán,“ představil se nám drobný mužík s bradkou a vecpal se nám do kompozičně promyšleného záběru. Jeho revírem ovšem nebyla dálnice, nýbrž nádraží v Rakovníku.
Continue reading “Rakovník: Chcípni do rána na chlupatý zuby!”
Ágra Cantt.: přednádražní extáze
Pokud můžete, indickým hlavním městem turismu radši ani neprojíždějte. Nejprve vás budou prudit kršňáci, kteří si cestu do nedaleké Mathury a Vrndávanu krátí hlasitým zpěvem, a poté i zbylí spolucestující. Jakmile se vlak jen trochu přiblíží k nádraží, začnou vás s vidinou volného místa vyhazovat z vagónu, i když třeba ve skutečnosti jedete někam úplně jinam. Skončíte-li však nakonec na peróně, nezoufejte a rozhodně se ve stanici a v její blízkosti alespoň chvíli pozdržte.
Ústí nad Labem: Celý je to jen vo píchání!
Ústí nad Labem má sice nově zrekonstruované nádraží, kde dominuje ocel a sklo, kde najdete sterilní čekárnu i všudypřítomné Pont sámošky a Fornetti, ale pro nádražku už místo nezbylo. Rekonstrukci sice nádraží potřebovalo jako sůl, ale s cenou celé operace ve výši 45 milionů se mohlo najít pár peněz aspoň na nějaké to bistro, ba nejlépe pivní svatostánek. Nevím, jak tomu bylo dříve; nechť se znalci ozvou, jestli bylo Ústí poctěno výsadou nádražní restaurace. Můj soukromý tip je, že tam prostě být musela. Ocitujme Českou televizi:
Continue reading “Ústí nad Labem: Celý je to jen vo píchání!”
Cukrárna Eva, Vsetín: Tady je svět ještě v pořádku
Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky. Do nádražky na Vsetíně jsem se vyloženě těšil a dokonce kvůli ní přeplánoval cestu z Karlovské padesátky. Jenže co čert nechtěl, nádražní bifé je jak na potvoru v sobotu odpoledne zavřeno. Nezbývá tedy než udělat pár kroků navíc a přesunout se k autobusáku. Cukrárna Eva naštěstí nezklame nikdy.
Continue reading “Cukrárna Eva, Vsetín: Tady je svět ještě v pořádku”
Znojemské vlakové nádraží, část prvá
Dvojverší Znojmo, vidím tě dvojmo je nejen notoricky známé, ale i velice trefné. Město s přívlastkem (jak je titulováno v oficiálních materiálech) má totiž i dvě nádražky. Jako první jsme se vydali do jídelny, která otevírá už v 6:30 ráno. Což je jistě dříve než Billa, kam si Mistr Záviš chodí pro koninu.
Havlíčkův Brod: Dukla pičo!
„Proč chcete 5 korun za použití umyvadla?“ podivoval jsem se nad zvláštní praktikou veřejných záchodků na havlíčkobrodském nádraží. „Protože v bufetě nejsou záchody, tak si k nám lidi po jídle chodí umývat ruce!“ odvětila suverénně hajzlbába. Na to se nedalo říct už nic. Leda změnit téma. „A jak dlouho je vlastně zavřená nádražka?“ zkusil jsem to tedy ještě.
Branická nádražka se těší na Vágus fest
Abyste věděli, do čeho v pátek jdete. Malý sál, psací stroj, kotlíkáři, topenáři a točená branická desítka i jedenáctka.
Ubíjení Bivoje
V kterépak nádražce to dnes byla zabijačka? Kdopak ví?
Praha Smíchov: Oáza je kurevsky boží
Smíchovská Oáza je pojem. Ověřena generacemi pivních elitářů, klasických výpitků i obyčejných cestujících si stále drží své místo v podivuhodném kraji smíchovském. Hřejivá blízkost staropramenného pivovaru a stejný mok v kríglu pak jen ilustrují, že provozák je znalý pivních mravů a ví, co se sluší. Vlastně na mě padá smutek, že na této trase necestuji vlakem o něco častěji.
Hazrat Nizámuddín, Dillí: Po kuchtících potopa (Cestopis s hvězdičkou)
„Napiš recenzi na indickou nádražku na Hazrat Nizámuddín,“ napsal mi před pár dny pan NP. Inu, napsal bych, přemítal jsem, ale půlrok od návštěvy Hindustánu vyplenil mou paměť jak indická smaženka moje střeva. Navíc tu byl další problém: Jako profesionální mediální mrdka jsem nesměl v rámci víz o Indii cokoliv publikovat. Pak jsem si ale dal k obědu červený curry a všechno se mi vrátilo. Doporučuji překlad do antonym: Chutě, vůně, čistota. A tak jsem se vrátil zpět na první nástupiště před indickou nádražku.
Continue reading “Hazrat Nizámuddín, Dillí: Po kuchtících potopa (Cestopis s hvězdičkou)”