Nausea naučila Dalibora housti
Největší přehled nádražních restaurací na internetu. Vlastní zážitky z prostředí českých nádražek – shromaždišť úpadkové společnosti a nepochopených intelektuálů Vám přinášejí nepochopená individua z www.vagus.cz
Kategorie nádražních restaurací:
Nádražka I. kategorie: umístěna přímo v nádražní budově
Nádražka II. kategorie: umístěna přímo na peróně či v bezprostřední blízkosti, ovšem není součástí nádražní budovy (stánek na nástupišti, samostatná budova v areálu nádraží apod.)
Nádražka III. kategorie: občerstvovna nejbližší nádražní budově (hospoda naproti nádraží apod.)
Na nádraží v Moravských Budějovicích mají jen automat na kafe a čokoládu (na rozdíl od Varů dokonce funkční). Ale místní bezdomovci si s čekárny udělali vlastní nádražku, kde obvykle způsobně hrají karty a luští křížovky. Tedy obvykle…
Continue reading “V Moravských Budějovicích by chtěl žít každý!”
Upozorňujeme, že tato reportáž bude nostalgická a místy až patetická, neboť KZ na Šumné vyrůstala a do nádražky se vydala nejen ve společnosti NPho, ale i babičky a dědečka.
Když zadáme do Googlu „Černý Kříž“, jako čtvrtý odkaz nám vyskočí stránky Anarchistického Černého kříže. Zde se můžeme informovat například o tom, co se v poslední době nosí na demonstrace nebo jak se chovat u výslechu. Naštěstí se všechny ostatní odkazy zabývají tím správným Černým Křížem. Čili nádražím, které se v roce 1910 stalo druhým nejzapadlejším železničním uzlem v Česku. Les, les, nádraží, dva baráky a samozřejmě nádražka, kvůli které píšu ten zbytečný úvod.
Continue reading “Černý Kříž: nádražka pro turisty i naturisty”
Nejlepší nápady vznikají v hospodě. To jsme takhle jednou vyrazili na letní výlet bez přesného cíle a skončili v Kralupech nad Vltavou. V tamní nádražní restauraci, která je klenotem svého druhu, jsme vymysleli taškařici, jež vstoupila do dějin jako #SNMnádražka — večírek spočívající v objíždění nádražních restaurací a poctivém popíjení.
Do města, jež ve svých pohádkách proslavil spisovatel Václav Čtvrtek, jsme zavítali v neděli. Báli jsme se, že zdejší nádražka bude zavřená. Stalo se však něco ještě horšího. Byla otevřená.
Když jsem přikládal ruku na kliku přerovské nádražky, jen jsem litoval, proč jsem radši nepřerušil jízdu už v Kojetíně. Opravdu jsem nechtěl uvěřit, že za léta nemytým sklem se může skrývat fungující podnik. O to větší byla má radost, že legendární nonstopka nejenže stále funguje, ale dokonce si pořád drží svého genia loci.
Když NP pičoval, že je Olomouc nejhorší nádraží v republice, považovala jsem to za jeden z jeho mnoha negativistických emocionálních výlevů, které nemají valné informační hodnoty. Nicméně měl svatou pravdu!
Ve stanici Praha-Modřany nádražku opravdu nenajdete. Poslední osobní vlak zde totiž zastavil někdy před patnácti lety. Ale atmosféru to tady má, to jo.
Continue reading “Praha Modřany: Přechod přes koleje zakázán”
“Jak to dopadlo s nádražím?”
“Zachránili ho! Kadrman zvítězil.”
“Tak dobré, ne?”
“Jo, aspoň mám práci.”
Je to tak. Historická nádražní budova v Ústí nad Orlicí byla prohlášena za kulturní památku a bourat se nebude. Teď je jen otázkou, kdy se dočkáme rekonstrukce. A po návštěvě místní nádražky si myslím, že pár drobných inovací by rozhodně neškodilo.
Continue reading “Ústí nad Orlicí: Frankfurtský waterboarding!”
Celý tenhle výlet, který NP a KZ strávili ve squatu otíráním intimních partií vhlčenými ubrousky, nabral zajímavých obrátek poté, co si NP na Brick Lane narval u Bengálců betel a dokolébal se až před Liverpool Street Station. Toto starobylé londýnské nádraží z roku 1875 vešlo do dějin mimo jiné tím, že na něm v roce 1939 sir Nicholas Winton vyložil vlak plný židovských dětí. Pro nás se však do historie zapsalo svou výtečnou nádražní restaurací.
Continue reading “Hamilton Hall, Liverpool Street Station, Londýn”