replica rolex watches tudor replica

Haridvár: marketingový zázrak indické nádražní gastronomie

Posvátné severoindické město patří k místům, kde člověk musí povinně zrecenzovat nádražku, i kdyby tam žádná nebyla. Zdejší nádraží totiž oplývá pozoruhodným geniem loci – přesněji řečeno pozoruhodnou bustou boha Šivy. Ta je vyvedená jako fontána, takže podle hinduistické tradice, kdy se uctívá Šivův falus poléváním vodou, se v tomto případě Šiva vlastně stává sám sobě svým čůrákem. Nádražka je tu ovšem taky. A její název Take Away Facility, Refreshment Room napovídá, že bude jistě podobně zajímavá jako socha místního Krakonoše.

Continue reading “Haridvár: marketingový zázrak indické nádražní gastronomie”

Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách

Saráj Róhillá je menší odstrčené nádraží na okraji Dillí, které si NP pamatuje z roku 2005 jako místo vhodné k příjemně prozevlovanému odpoledni. V roce 2012 a v devět hodin večer je ale všechno jinak. Na nástupiště se v nebývalé hustotě snášejí hejna komárů a otevřeno má jen oficiální občerstvení Indických drah. A to je tedy něco.

Continue reading “Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách”

Zell am See: Všude dobře, v nádražce nejlépe

V půlce února zavál naši bandičku sněžný chtíč do jednoho z mnoha malebných srdcí rozverné továrny na zážitky jménem Rakousko. Do této země jsme jeli ukojit naše ledově vychlazené choutky již po několikáté. Jsme tlupa konzervativních pankáčů, kteří mají rádi své jisté. Přeci jen Rakousko bylo po několik století jedna z mnoha českých držav (fikce) a tudíž si i dnes, už jako cizinci, můžeme užívat spoustu věcí jako doma. Například se tam jezdí vpravo jako u nás, vlaky mají zpoždění opravdu jen výjimečně jako u nás (pokud v nich sedím já) a hlavně, nádraží tam vypadají némlich úplně stejně jako u nás. Inu, Franz Josef znal kopírák a tak přes něj postavil všechna nádraží v celém svém císařství.

Continue reading “Zell am See: Všude dobře, v nádražce nejlépe”

Český Krumlov: konec skanzenu 70. let

V historickém centru Českého Krumlova můžeme nalézt velké množství restauračních zařízení. Jejich sortiment a ceny ovšem odpovídají stupni památkové ochrany a počtu turistů. Pokud se však unavený vágus probije asijskými hordami z centra ven, může najít několik podniků hodných pozornosti. Zajímavé je, že na dvě krumlovská nádraží jsou k dispozici hned tři nádražky. K těm železničním se jistě někdy v budoucnu vrátíme, dnes se budeme poněkud netradičně věnovat nádražce autobusové.

Continue reading “Český Krumlov: konec skanzenu 70. let”

Černý Kříž: nádražka pro turisty i naturisty

Když zadáme do Googlu „Černý Kříž“, jako čtvrtý odkaz nám vyskočí stránky Anarchistického Černého kříže. Zde se můžeme informovat například o tom, co se v poslední době nosí na demonstrace nebo jak se chovat u výslechu. Naštěstí se všechny ostatní odkazy zabývají tím správným Černým Křížem. Čili nádražím, které se v roce 1910 stalo druhým nejzapadlejším železničním uzlem v Česku. Les, les, nádraží, dva baráky a samozřejmě nádražka, kvůli které píšu ten zbytečný úvod.

Continue reading “Černý Kříž: nádražka pro turisty i naturisty”

Přerovská nádražka: legenda pokračuje

Když jsem přikládal ruku na kliku přerovské nádražky, jen jsem litoval, proč jsem radši nepřerušil jízdu už v Kojetíně. Opravdu jsem nechtěl uvěřit, že za léta nemytým sklem se může skrývat fungující podnik. O to větší byla má radost, že legendární nonstopka nejenže stále funguje, ale dokonce si pořád drží svého genia loci.

Continue reading “Přerovská nádražka: legenda pokračuje”