Ústí nad Orlicí: Frankfurtský waterboarding!

“Jak to dopadlo s nádražím?”
“Zachránili ho! Kadrman zvítězil.”
“Tak dobré, ne?”
“Jo, aspoň mám práci.”

Je to tak. Historická nádražní budova v Ústí nad Orlicí byla prohlášena za kulturní památku a bourat se nebude. Teď je jen otázkou, kdy se dočkáme rekonstrukce. A po návštěvě místní nádražky si myslím, že pár drobných inovací by rozhodně neškodilo.

Orlickoústecké nádraží má podobně jako stanice v Hulíně dvě nástupiště a je průchozí. Tato vlastnost se zřejmě promítla i do zdejší nádražky. Platí se hned. 10° Březňák za 17,- a 11° Šerák za 20,- Kč. Zaznamenal jsem i kafe na turka v hořčičáku za 12 korun. Nabídce jídel kraluje smažený řízek za 35,- a bramborová kaše za 15,- Kč. Já však k pivu volím polévku z denní nabídky, kterou se ukazuje býti frankfurtská. Za Březňáka, polévku a tři chleby platím dohromady 39,- Kč. Chleba je za tři koruny. To by znamenalo, že polévka vychází na 19. Pokud však byly do ceny započítány všechny tři krajíce, bylo by to pouze 13 korun. Čímž se dostáváme k zajímavému paradoxu, kdy by se cena chleba limitně blížila ceně polévky.

Řešení této početní úlohy jsem měl pochopit až o pár minut později, když mi paní výčepní přinesla k polévce celou sadu koření. Brzy jsem seznal, že to mělo svůj důvod. Frankfurtská byla celkem v pořádku, ale ten kabanos, co v ní plaval? V Ústí nad Orlicí zjevně vycházejí vstříc i veganům, takže vrzal mezi zuby tak, že se skoro nedal pozřít. A úplně nejhorší na celé situaci je, že tato moučná uzenka byla nakrájená na obrovské kusy o tloušťce polystyrenového racio chlebíčku, takže nestačilo příslušné sousto jen rozdrtit mezi stoličkami. Musel jsem zapojit i řezáky a tím prodloužit útrpný proces na neúměrně dlouhou dobu.

Když si ovšem odmyslíme tento frankfurtský waterboarding, je posezení v orlickoústecké nádražce vcelku komfortní. Ne nadarmo se zde scházeli signatáři petice proti zbourání nádražní budovy. Jen by mě zajímalo, zda to bylo u kulatého stolu, který se ostatnímu vybavení podniku naprosto vymyká. V lokále dále zaujme nápis “nejsme trafika, cigarety prodáváme pouze konzumentům“, a především paní výčepní, jejíž vzhled trochu připomíná zašlé umělé bílé růže zdobící většinu stolů. Slabším počtářům také jistě bude vyhovovat rozhlasový reproduktor zabudovaný přímo v hospodě. Jen díky němu jsem nezmeškal vlak, o kterém jsem si myslel, že jede až o deset minut později.

Atmosféra: * * * * (v době mé návštěvy chyběla k 5/5 přítomnost zasloužilého štamgasta)
Obsluha: * * * (úslužnost se odvíjí podle toho, jak hlasitě pozdravíte)
Pivo: * * * (Šerák jsem kvůli mýlce v čase odjezdu musel exnout)
Jídlo: * (chtěl jsem dát nulu, ale pak mi to přišlo nefér, protože jsem okusil jen jeden pokrm)
Hajzlíky: * * (kvalita i hustota nápisů průměrná, leč za pětikorunový poplatek)