Tady se s tím nikdo moc nepáral. Reklamní tabule lákají už z perónu k příjemnému posezení v nádražní restauraci jménem Nádražní restaurace. Jednen z největších českých železničních uzlů nedávno prošel kompletní rekonstrukcí, na klientelu zdejší hospody to však mělo vliv pramalý. A tak se v ní i dnes scházejí frekventanti nedalekého pracáku i ti, kteří o práci ještě nepřišli, a k osmimetrové stropní klenbě stále stoupá cigaretový dým.
Možná právě kvůli výše zmíněným okolnostem se zde setkáváme s architektonickým prvkem pro české nádražky poněkud netypickým – stoly jsou odděleny kójemi a rozděleny na kuřácké a nekuřácké. Já jsem měl štěstí, vyšel na mě ten nekuřácký s výhledem na zahrádku, záchodky a občerstvovací vozík, který si sem do rohu postavil jeho obsluhovatel. Nutno podotknout, že slovní spojení „realitní makléř z Čeladné“, jež jsem na pojízdné krabici objevil, zní dosti bizarně. Bizarně působí i atmosféra pánských hajzlíků laděných do barvy magické hlubiny. Zajímalo by mě, zda jsou dámské interiéry narůžovo. Přesvědčit jsem se však nemohl, klíč byl pouze na vyžádání u obsluhy.
Na čepu najdeme tankový Staropramen, jehož vlastnosti lze snadno ověřit na světelné tabuli. Kromě desítky za 22,- a dvanáctky za 25,- mají i nefiltrovaný za 26,- (který jsem dříve konzumoval až do chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že do něj přilévají jablečný mošt) a Granát, jejž tedy volím nyní. Za čtyřku platím 22 korun a volím dobře.
Co se jídla týče, šizení polévek je snad v tomto kraji folklórem. U zelňačky nastavované asi moukou jsem si jen vzpomněl na frankfurtský waterboarding v nedalekém Ústí nad Orlicí. Zato u zapékaných brambor jsem si chrochtal jako prasátko – snad proto, že tento pokrm se prakticky nedá zkazit ani ošidit. Zvláštní uznání naopak zaslouží kreativní využití paprikové špičky. Celé denní menu přišlo na velmi sympatických 66 korun; v nabídce bylo ještě kombo hovězího vývaru a španělského ptáčka, jež vyšlo na 78 Kč. Ostatní nabídka jídel vypadá bohatě a tradičně, překvapila mě pouze kombinace smažených tvarglů s chlebem.
Navzdory rozmáchlému prostoru a dřevotřískovým přepážkám působí nádražka poměrně útulným dojmem, a kdybych neměl naspěch, klidně bych zde přerušil jízdu i na delší dobu. Zachovaný ráz lepšího podniku pro široké masy, pestrá nabídka piv a LCD displej s odjezdy nejbližších vlaků nabízí otázku, zda by se nádražka v České Třebové, tomto tradičním dopravním uzlu, nemohla stát jakousi českou Hamilton Hall. (Pro úplnost jen dodávám, že v podchodu k nástupištím najdete i otevřené kadeřnictví.) Jestli je toto cesta, jak oživit slavnou tradici českých nádraží a jejich restaurací, ukáže teprve čas. Za mě však velmi sympatický pokus.
Atmosféra: * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: * * *
Hajzlíky: * *