Ehm. Tak RS znamenalo místo k sezení. Pan průvodčí mi však promptně našel volné horní lehátko a dokonce jenom ve vedlejším vagóně. Děkoval jsem mu ale jen do chvíle, kdy jsem své nové místo spatřil. V tomhle vagóně se totiž konstruktér evidentně vyřádil. Boční řada obohacená o prostřední lůžko je fakt zlo. Další trable nastaly, když jsem se na něj pokusil natáhnout. Nevím, jak to ti pitomci dokázali, ale ten box byl prostě kratší než všechny ostatní. Na délku měl asi 160 čísel a ještě jsem se tam musel vejít i s batohem, protože ho nebylo kam dát dolů. Do Ahmadábádu jsme bohužel přijeli včas. To znamená ve 4:55 ráno. Mé další kroky proto zamířily do rohu k bufetu, kde jsem roztáhl spacák mezi dalšími nešťastníky a hodil tříhodinového šlofíka. Kupodivu mě ani neokradli a vstával jsem až s mouchama v osm hodin.
Ahmadábád nefiguroval v mých původních plánech, a proto jsem si jeho mapku z Lonely planet neokopíroval. Takže jsem asi hodinu zevloval po městě a louskal ten gudžarátský švabach, který se podobá hindštině a maráthštině jenom hodně přibližně. Nakonec jsem ale našel hotel i autobusák a udělal si hezký výlet do Gándhínagaru. A tady už to nejde popsat slovy, poněvadž toto město absolutně nechápu.
View Larger Map