Tohle fakt není žádná exotika. Prostě velkoměsto jako každé jiné. Nuda nuda šeď šeď. Akorát teda ti kravaťáci bagrující oběd v miniaturních pojízdných pouličních stáncích mají docela styl. A zjistil jsem, že to počasí tady asi sere úplně všechny, protože všichni si furt utírají xicht hadrem. Taky doporučuju brát si s sebou ISIC i do takové řiti, jako je Indie. Díky němu jsem si totiž svou plynulou hindštinou vymodlil studentskou slevu do muzea. Ze tří stovek na deset rupií. Za chvilku mizím na nádr a frčím do Ahmadábádu. Ale to by vlastně mohlo být docela nosné téma, aspoň pochopíte rezervační systém indických drah.
Takže když chcete po Indii cestovat vlakem, je nejlepší cestovat v noci. Jednak jsou to občas pekelné vzdálenosti, druhak máte jistotu, že vás v kupé neušlapou, neboť sedadla aneb lehátka jsou na místenku. A tady to začíná. Lístek si totiž musíte zarezervovat. Nejlíp tak týden dopředu, to ještě bývají místa. Nejdřív to chce samozřejmě najít si spoj. K tomu obvykle poslouží kniha Trains at a Glance, obvykle k dostání za 30 R na každém nádraží. Když se zorientujete ve všech zkratkách a grafikonech a vyberete si svůj vlak a třídu (což stejně bude SLEEPER, poněvadž ostatní jsou pro snoby a stojí moc peněz), přichází druhá část úkolu. Stoupnout si do přepážky a zarezervovat si jízdenku. To je občas taky docela o nervy, třeba když si babice na půl hodiny kamsi odskočí štrikovat nebo co a nikomu nic neřekne, jako se mi to přihodilo v Dillí. Když konečně zaplatíte a dostanete lístek, stále ještě nemáte vyhráno. Může na něm totiž stát třeba WL, což znamená, že jste na waitlistu a stojíte vlastně další frontu, dokud někdo před vámi jízdenku neodřekne, nebo RAC, což znamená, že je pro vás zatím jenom místo na sezení. Celá procedura se už dnes dá naštěstí ošidit na http://www.irctc.co.in, kde dokonce můžete sledovat, jak se vaše rezervace vyvíjí. Jenom musíte mít kde to vytisknout.
A nyní jeden praktický příklad. Najít volné místo z Mumbaí kamkoli přes noc ve sleeperu bylo unreal. Jízdenku jsem si rezervoval 21. listopadu a zařadil se na krásné 43. místo v pořadníku. Ještě dnes ráno jsem si do svého lístku mohl maximálně zabalit svačinu, protože fronta se nějak neposouvala a už čtyři dny jsem visel na čísle 29. Nakonec se na mojí rezervaci objevila spásná hláška “chart prepared”, takže možná do toho Ahmadábádu zítra ráno dojedu. Akorát teda zkratku RS vidím prvně v životě. Snad to nebude nákladní vagón nebo klec pro zvířata.