Na úvod jedna dobrá rada: Až si budete plánovat cestu a bukovat lístek do/z Bombaje, tak pozor. Mumbai CST nenamená Central Station, ale Čhatrapati Šivádží Terminus, dříve Victoria Terminus. Teda ne že by mě to až tak rozhodilo, ale je dobré to vědět.
Ano, můj výlet po stopách terorismu pokračuje v Mumbaí. Ráno jsem si na nádru v Nášiku koupil noviny a pohled na fotografie hořícího hotelu mě naprosto uklidnil. S mými nároky na luxus mi opravdu žádné nebezpečí nehrozí. Zato jsem si ihned po příjezdu začal říkat, co tady kurva všech těch patnáct nebo kolik miliónů lidí dělá? Vzduch je tu jako v prádelně, provoz naprosto příšerný a je tu šíleně draho. Mně se podařil naprosto heroický výkon – sehnat pokoj pod pět stovek. Za čtyři. Na dvoulůžko za 600 mi chyběl/a kamarád/ka.
Na centrum jsem se zatím díval jenom z Malabárského kopečku, ale stejně mě to tady dostává. Lidi si mě tu skoro nevšímají, chodí tu se psy na vodítku a v obchodě dostanete prakticky jakýkoli evropský nebo americký výrobek včetně chlastu, který se tady smí normálně volně prodávat. Ten mi ale zatím moc nechybí, jelikož se asi začínám stávat závislým na betelu. Takže domů asi povezu kromě kila tabáku taky kilo areky.