Brusel – Karkeveldstraat

Při nedávné návštěvě za účelem prověření vágusového potenciálu hlavního města Evropské byrokratické mašinérie byl učiněn velmi pozoruhodný objev. Sice se nejedná o pravou nádražku, jelikož není součástí nádražní budovy (je v baráku přes ulici), přesto svůj nádražní charakter tato knajpička rozhodně nezapře. Navíc je to nádražka, jenž přežila i zrušení nádraží. Tímto nádražím dnes vlaky již jen projíždí.

Je to jedna z těch hospod, kde se na první pohled naprosto zastavil čas a kde to vypadá jako před padesáti lety. O to víc pak kontrastují se zaprášenými a pavučinami opředenými nádražními pijáky interiérové detaily typu čipový vstup do záhadných dveří (všichni přítomní jsme se shodli, že za nimi je pravděpodobně tajný sklad těžkých zbraní a lehkých drog) a nablýskané diskokoule místo stropních svítidel. Jinak tahle nádražka působí velmi příjemně a útulně. Obzvlášť vydařený je výhled skrze uliční výkladce na neogotickou katedrálu, kterou si každý správný vágus raději užije pokocháním se z okna nádražky, než při procházení se v davu zájezdových turistů. Kéž by bylo více takových nádražek na Staromáku nebo na Hradě. To by se nám všem hned lépe vágusilo.

Snad jediným nedostatkem je absence nabídky jídel, která je však naprosto dostatečně vyvážena nadstandardní nabídkou točených i lahvových piv (celkem 17), při kterých se dá na hlad velmi rychle zapomenout (nejslabší má kolem 5% alk.). Výběr je skutečně široký. Ať už šáhnete po standardních pivech, po kvasnicových zrajících pivních lahůdkách nebo osvěžujících ovocných, léta vyzrálých pivech, vždy dostanete vybrané pivo do sklenice příslušející k dané značce. Ať jsme zkoušeli sebevíc, obsluhující žena byla vždy neomylná. Ostatně obsluha je zde nadmíru příjemná, přesto by bylo zapotřebí, pro zvládnutí složitějších konverzačních témat typu světová ekonomicko-politická situace nebo vliv vyhynutí Mauricíjského Dronteho na rozmnožování Calvaria Major, alespoň základních znalostí vlámštiny nebo francouzštiny. Na objednání piva však stačí i čeština.

Hajzlíky sice nejsou stylově na peróně, ale i tak stojí za zmínku. Old-schůlové pisoáry jsou od chodby odděleny pouze lítačkovou zástěnou a kabinky  mají vstup přímo z chodby. Žádné zbytečné předsíňky s prťavými umyvadýlky a papírovými ručníky. Všemu navíc dominuje stará dobrá a poctivá keramická mozaiková dlažba na podlaze. Prostě vše jak má být.

Okolí vkusně doplňuje přiléhající arabsko-černošská čtvrť s židovskými krámky kde to skutečně žije. Tuhle nádražku mohu jen doporučit.

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: X
Hajzlíky: * * *