Lysá nad Labem

Lysá nad Labem je špinavé, nevýrazné a tísnivé maloměsto v Polabí. Přesto skrývá historický půvab – centrum města je památkovou zónou a naleznete zde krásný zámeček či kostel Jana Křtitele, oba stavěné ve venkovsky nenuceně zdobném barokním slohu.

Co je však problém. Totiž do centra, jste-li správní vágusové, se nemáte šanci nikdy dostat. Alespoň já navštívil Lysou za poslední půlrok již několikrát, vždycky sám a s minimálně hodinou volného času… nikdy se mi nepodařilo vzdálit se na více než sto metrů od nádraží a o těch památkách jsem si přečetl na wikipedii.

Může se to zdát jako banální problém, ale je to mnohem závažnější – jednoduše řečeno je přednosta stanice v Lysé nad Labem nejspíš osvícený člověk, který vytvořil jedno z nejsympatičtějších středočeských nádraží, což je v přímém kontrastu s jeho okolím, ze kterého okamžitě nasajete podobný pocit jako z návštěvy Bratislavy (nemusím snad říkat jaký). To pak člověk otočí na patě krok a najednou zase stojí na peróně, ani neví jak.

Vlakové nádraží zde je totiž kromobyčejně krásné, sympatické a nabízí všechny potřebné služby na úrovni, která se sluší a patří. Už když vyskočíte z vlaku a sejdete do podchodu do haly, polaskají vaše vágusí oko kompletně pomalované zdi z rukou dětí místní základní školy a malované na téma „vláček s tematickými vagony.“ Pokud jste si stihli cestou ve vlaku ubalit na hajzlíku jointa, už ho ani nemusíte kouřit, stačí se jen kochat rozjitřenou dětskou imaginací, která dlouhý podzemní tunel ozdobila vagónky se zvířátky, piráty, kapelami, tančícími cikány, osádlenými rodinkami na výletě a podobnými výjevy z běžného provozu českých drah.

Cestou na povrch zemský si můžete odskočit na veřejných záchodcích, před kterými je taky třeba vyseknout poklonu. Ač moderně zařízené, jasně a vkusně navazují na svobodomyslnou tradici hromadných úlevišť z počátku 90. let. Nedosahují sice takové atmosféry, jako například slavné pražské záchodky při autobusáku na Florenci nebo vlakovém nádraží Praha-Vysočany, ale prakticky vzato, váguse tyto nejen neurazí, ale i laskavě potěší.

Konečně se dostáváme na perón. Zde totiž čeká největší lákadlo a zároveň důmyslná past na váguse. Nádražní restaurace. Její majitel a současně kuchař, pan Zdeněk Leština, totiž ví, jak má správná nádražka vypadat, co v ní má být k dostání a za jaké peníze. Je třeba říci, že po všech stránkách vykonal dobrou a místy špičkovou práci.

Posuďte sami: pivo je v nabídce buď Postřižinské 11° z nedalekého pivovaru v Nymburce nebo Bránická desítka, obě za sociálně příznivých 16,- Kč. Pro dámy a v případě přepití pivem je k dostání je rovněž točená (a překvapivě dobrá) kolínská Koli kola, do půllitru za 15,- Kč.

Neméně zajímavá je i nabídka jídel, ještě poctivě psacím strojem do papíru vtlučená. Výběr je klasický hospodský, leč bohatý a pestrý. Hotovky tu začínají už na nějakých třiceti korunách a například guláš s pěti knedlíky tu pořídíte za 43,- Kč. Přestože se nejedná o mého gulášového favorita roku, musím uznat, že při poměření ceny a výkonu jde o nadmíru povedenou krmi. Rovněž jsem ochutnal jednu ze specialit podniku z těch “lepších jídel,” totiž katův šleh s hranolkami v ceně 70,- Kč. Kaťáka hodnotím stejně jako guláš – v mém žebříčku se sice neprobojoval až do medailových pozic, nicméně dokázal svou chutí porazit i mnohé soupeře z vyšších cenových kategorií. Ostatními nabízenými pokrmy jsou například svíčková, vrabec, krkovička a podobné, vše v cenám kolísajících okolo částky 50,- Kč. Dokonce i nějaký ten kuřecí steak pro fajnovky se najde.

Ještě chci na závěr dodat, že nádaží v Lysé nad Labem ještě skýtá dva příjemné bufíky, kde můžete zakoupit všechny zásadní pochutiny od párku v rohlíku přes smaženku po nanuk, a že co vlastně v centru města…

Atmosféra: * * * *
Obsluha: * * *
Pivo: * * * * *
Jídlo: * * * *
Hajzlíky: * * * * (v podchodu k refýži)