Tanvald

Při návštěvě tanvaldského nádraží si dávejte majzla. Neleží totiž v žádném Tanvaldu, ale v Šumburku. Proto se raději při komunikaci s místními řiďte principem předběžné opatrnosti. A totéž platí i při návštěvě místní nádražky. Dostat se zde do křížku s obsluhou totiž není nic těžkého.

Prostředí v útrobách starobylé nádražní budovy je útulné, ač lehce zatuchlé cigaretovým kouřem. Místnost nabízí i prostorný sál, nicméně atmosféra i piva se vám budou lépe nasávat hned u výčepu. Nabídce jídel sice dominují utopence a klobásy, po pravdě řečeno však jejich poněkud přemrštěné ceny pravověrného váguse spíše odradí. Výborně kroužkující 11° Svijanský máz za sympatických 19 korun jsem proto doplnil pouze velice solidním domácím vývarem za 17,- Kč.

Pak ovšem nastal problém. “Já snad špatně vidím,” ozvalo se zpoza pípy. Výčepní Roman, jinak ochotně kalící rumy se zaměstnanci kořenovské pily, se touto větou poněkud rozhořčil nad svačinou mého náhodného spolucestujícího. Ten, místo aby sklopil uši, se začal chatrně obhajovat a oheň byl na střeše. Protože jsem nechtěl riskovat pohnutý osud onoho cikána z restaurace U Labutě, raději jsem nechal na stole peníze a zmizel po anglicku. Bez fotek, ale i bez kudly v zádech.

Atmosféra: * * * *

Obsluha: * * *

Pivo: * * * *

Jídlo: * * *

Hajzlíky: nehodnoceno