Nechoď na Rudranáth, jsou tam medvědi!

Tenhle výlet fakt nezačal dobře. Cestou z Gópéšvaru do Gangólí jsem se asi šestkrát poblil. Kopnout do sebe půllitr horkého čaje hned v 5 ráno asi není pro bříško to nejlepší. Útrapy pokračovaly, když jsem se cestou nahoru na hřeben ztratil v džungli, a na klidu mi nepřidalo ani zvířátko okrové barvy s dlouhým ocasem, z nějž jsem naštěstí viděl jenom zadek. Setkání zoči voči s jakoukoli kočkou větší než Jahnovic Maruše nepatří zrovna mezi dárky, které bych si chtěl nechat nadělit pod stromeček. A završila to debilní mapa, na které se sekli s výškopisem o 1000 metrů. Nebudu dlouze popisovat své myšlenkové a emoční pochody. Výsledek byl zkrátka takový, že jsem se dvě a půl hodiny plazil někde ve 3300 po hřebeni na sluníčku bez vody. A když jsem konečně slezl níž a narazil na potok, vyexl jsem naráz asi litr a do hodiny se zesral jak Amina. Ale odměna přišla brzy. Rudranáthův chrám byl sice zavřený, ale dharmšály okolo naštěstí ne. Místo televize si večer dávám Nanda Déví při západu slunce, rozdělávám ohýnek v chatrči, usínám na slámě a dávám si nádherných 12 hodin spánku. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti žízní, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!