Padlo mi do oka u chladničky s pivem v Bille. Veselé víno. Červené a bílé, úhledně zabaleno ve 2dcl hliníkové plechovce jak spořílkova Coca-Cola. Čůčo v krabici i PET flašce už nikoho nerozhodí, ale tohle? Zpráva o takové zvrácenosti musí být rozšířena mezi vágusáckou subkulturu.
I pořídil jsem úhlednou červenou plechovku s nápisem Happy Wine – Cabernet Sauvignon, donesl domů a chvíli se ji kochal. Vyrobeno v Itálii (della Venezia, prý), stáčejí vinné sklepy v Prušánkách. Fuj, to bude dobrota. Po otevření se ozvalo charakteristické zasyčení a já se lekl,že ke všemu to ještě bude čůčo šumivé. Nebylo. Červený obsah se ukázál být polosladkým (sic!) vínem s prudce vágusáckým aromatem zralého sýra a kovové plechovky (překvapivě). Kupodivu scházela ona trpkost typická pro Červenou Poezii a její sestřenku Kláštornou Sviecu, polosladká břečka měla spíš knedlíkovou dochuť a do krku klouzala jak teplá vincentka. Po polovině plechovky jsem seznal, že povinnostem vágusáckého investigativce bylo učiněno zadost, a zbylý obsah za stálého míchání odeslal potrubím do blízké čističky.
To nejdůležitější jsem si nechal na závěr, a proto se pevně držte, přátelé. Ta obskurně zabalená šťáva stála 30,- kč, tj. sumu odpovídající 1,5 litru standartního čůča v tetrapaku. Sukovici, mor a socany na vás, vy nenažraní míchači břečky! Zabalíte to do neekologické plechové piksly a lákáte nebohé zvědavce chtivé trochy dekadence! Však on vám to knjaz spočítá, vy vydřiduši z Prušánek.
P.S.: Příště se můžete těšit na to, jak se žaludek neohrožného reportéra utká s „pivem Vítězství“ Tesco Beer.