Začalo to tak, že mi někdy na začátku března napsal Dani, že prý hledá někoho, kdo by se podílel na intenzivní propagandě jména Knjazova mezi dorostenkami a dorostenci z celé Evropy. Takže teď sedím v hotelu na Kopaoniku, studuju tratě a soupisky výprav a zítra mi asi vrazí do ruky mikrofon. Už teď můžu říct, že to bude veselé. A Vás, milí uctívači Jeho svatosti knjaze Miloše, začnu již brzy zásobovat historkami ze starých srpskich bájí a pověstí.
Na úvod snad postačí jen pár základních informací o Kopaoniku. To je nejznámější lyžařské středisko v Srbiji, které svůj největší rozkvět zažilo až po roce 1999. Když totiž zbytek Evropy vyhlásil embargo na Miloševiće, změnilo se pro Srby cestování do zahraničí v takový ojeb, že od té doby jezdí radši lyžovat jenom na kosovské hranice. Sněhu tu prý bývá dost. Problém nastává až s příchodem jara, kdy se po odtátí sněhové vrstvy naplno obnaží vrstva odpadků, které tady stačili lyžaři během zimy poodhazovat. Ale jinak je tu krásně a Kosovo hned za kopcem.