Knjazův šleh: kulinářský hold česko-srbskému přátelství

Vladislav Vančura věděl, že “blázniviny se rozsévají nazdařbůh”. Vágusí gourmet tým jeho slova do praxe převedl včerejšího večera. Šroubovicí náhod, nehod a drobných kuchyňských katastrof se nám podařilo v poslední chvíli stvořit magickou rásu. Šamanskou píci. Černokněžníkův gábl. Knjazův šleh. Jiřímu Babicovi slzy jako hrachy kanou na lem džísky a Zdeněk Pohlreich se škrtí v rondonu. Největší kuchyňský objev od doby smíchání prvního čuča s alpou je tady.

Recept není složitý. Jeho původní podoba měla být variací na tradiční skotské máslové sušenky shortbread, které nejenže skvěle chutnají, ale nabízí také velice jednoduché podmínky přípravy. Pravý shortbread se připravuje takto: jeden díl cukru, dva díly másla, tři díly mouky. That’s all, folks. Naše prvotní ambice byla držet se této nesložité přípravy, jen místo obyčejného použít máslo konopné. Už v této fázi jsme se od recepisu odklonili; máslo podušením s půl pytlem listí získalo barvu o několik stupňů tmavší armádní zelené. Nadto se nám podařilo ghí na plotně přichytit, takže výsledkem nám byla trpká, spáleninou páchnoucí rašelina, chutově i vůní zcela nevhodná pro další cukrářské účely.

Co by v tuto pohnutou chvíli udělal Brian Boitano? Chuck Norris? Luděk Munzar? Pokračovali by dál? Nepochybně. Stejně tak my. Uplácat z rašeliny hroudy a vložit je na plech bylo dílem okamžiku. Podobně i jejich upečení. Takže jen o několik hltů Jelena později se nám z trouby začal linout dnes již podruhé onen familiární rašelinný zápach. Chuť sušenek zachránilo kakao a čili. Jejich konzistenci však už nikoliv.

A v tuto chvíli nás osvěcuje Duch svatý. Knjaz Miloš. Šiva natarádža. Dosud jsme se pohybovali pouze v doméně Jiřího Babici. Následující krok už ale bude hodný samotného Přemka Odvahy. Đorđeho Balaševiće. Rambo Amadea. Namazat mastnou černou hmotu na srpske sušenky s příznačným názvem Plazma. Vzniká česko-srpska bruschetta. Dort jak brus. Knjazův šleh.

Zbytek noci prožívám v divném kresleném televizním seriálu. Odehrává se někde na čínsko-maďarských hranicích mezi bubenečským hřbitovem a nádražím. A vidím ho zpomaleně, políčko po políčku. Džeroch na balkóně vychutnává plazmu. Světlo červené lucerny. Teplá letní noc někde na vesnici. Bitva na Marně. Knjaz Miloš sestupuje na zem v měsíčním paprsku. Vypadá trochu jako generál Koněv.

A celý další den si připadám jako bezhlavý Karađorđe.

One Reply to “Knjazův šleh: kulinářský hold česko-srbskému přátelství”

Comments are closed.