Indický politický plakát žije 2: Tradice versus modernita
24 Mar
Střet tradice a modernosti je velice oblíbené téma mnoha indických společenských vědců. Není se čemu divit. V téhle zemi se všechno mění tak rychle, že si na ni ani nestíháte zvyknout. Před sedmi lety měl člověk problém dostat se do internetové kavárny, protože v ní parta místních výrostků pařila Counter Strike. Dnes má také problém dostat se do internetové kavárny, protože už skoro žádné nejsou. Většina z těch, kdo potřebují přístup na net, už ho má v chytrém mobilu.
Zatímco před sedmi lety byla konzumace alkoholu výsadou výstředních podivínů z bohatých vrstev a výstředních podivínů ze samého dna společnosti a chlast se prodával jen ve specializovaných večerkách tři hodiny denně, dneska už si nějaký ten lahváč nebo panáka dopřeje skoro každý a obchody s alkoholem mají otevřeno celý den. (I když k rozšíření alkoholismu prý nedošlo ani tak z důvodu napodobování západních vzorů, jako spíš proto, že stát si uvědomil, kolik mu z prodeje ohnivé vody kápne na daních, a tak přestal jejím výrobcům a prodejcům klást tolik překážek.)
Ale zpátky k tématu. Zatímco tiskové propagandě indických politických partají již dávno vévodí vyfotošopované tváře jejich hlavounů, na akademické půdě JNU podléhá agitace přísným regulím. Studentské organizace mají například přesně stanovené limity na finanční rozpočet volební kampaně a donedávna bylo dokonce zakázáno tisknout pamflety. Studenti si je museli napsat ručně a rozmnožit na kopírce, na niž se kupodivu žádné omezení nevztahovalo. Dnes už se sice tisknout smí, ale jen černobíle. Produkce barevných materiálů je pořád zakázaná, a tak se plakáty musejí vyrábět hezky postaru: sekretariát vymyslí chytlavá hesla a vypracuje nosnou myšlenku, kterou pak předá spřízněnému umělci a jeho tvůrčí fantazii. A protože malbu štětcem přes žádný pauzák neprotlačíte, každý kus je originál.
Bohatá fotogalerie je opět doplněna komentářem.
-
- U některých plakátů si člověk říká, jak dlouho už můžou na zdi viset. Třeba tady u těchto archeologických vrstev...
-
- Nebo u klimatické policie.
-
- Tady u Chávezova města už netuším vůbec nic. Poradí mi někdo, na jaké události to reaguje?
-
- Hned vedle visí tohle. Vraždy ze cti, oblíbená to kratochvíle na venkově v Paňdžábu a Harijáně. Když se kluk ožení s holkou z jiné kasty nebo stejného klanu, strážci vesnických mravů na ně pošlou své hrdlořezy. Prý aby uchránili stoleté tradice.
-
- Při detailnějším studiu plakátů si pozorný divák také může všimnout, že pro různé studentské organizace jsou typické různé umělecké styly. Zatímco zkorumpovaní technokraté Kongresu zastupovaného NSUI zpravidla volí realistickou kresbu s čistou linkou, levicová avantgarda (AISA, AISF, SDU, SFI) se pouští i do abstraktnějších technik a kompozic.
-
- Anebo je to všechno jenom vykrádačka?
-
- To, že se každou půlhodinu v Indii zasebevraždí jeden bankrotující zemědělec, je ovšem smutná pravda.
-
- A tahle věc je taky hodně povedená. Však taky vévodí webovým stránkám AISA.
-
- Pravicoví konzervativci z ABVP pro změnu dávají přednost adaptacím historických námětů, často až na hranici kýče. Zde Matka Indie.
-
- A plakáty dalitského fóra (UDSF) zdařile nacházejí průsečík mezi naivismem a kubismem. Tím se zřejmě snaží vyjádřit, že nedotýkatelní jsou často nevzdělaní a utlačovaní až do krychlového formátu.
-
- Praotec Manu, jehož zákoník tvoří kánon tradiční bráhmanské ortodoxie, by klidně mohl být maskotem tohoto dílu našeho seriálu.
-
- A někdy prostě na umění nejsou prachy, no.
