Posvátné severoindické město patří k místům, kde člověk musí povinně zrecenzovat nádražku, i kdyby tam žádná nebyla. Zdejší nádraží totiž oplývá pozoruhodným geniem loci – přesněji řečeno pozoruhodnou bustou boha Šivy. Ta je vyvedená jako fontána, takže podle hinduistické tradice, kdy se uctívá Šivův falus poléváním vodou, se v tomto případě Šiva vlastně stává sám sobě svým čůrákem. Nádražka je tu ovšem taky. A její název Take Away Facility, Refreshment Room napovídá, že bude jistě podobně zajímavá jako socha místního Krakonoše.
Zajímavá skutečně je. Pokud totiž haridvárská nádražka něčím oplývá, tak velmi promyšlenou marketingovou strategií. Přestože jsem v jejím bezprostředním okolí napočítal 17 kohoutků, z žádného z nich netekla voda. Špinavý a žíznivý pocestný tedy musí chtě nechtě vstoupit dovnitř.
Vlhké příšeří, umakartové stoly, zahradní nábytek a dvojice přestárlých hipíků navozují dojem klasické české čtverky. To by se zde ovšem muselo točit pivo. Místo něj však najdeme pouze standardizovaný čaj indických drah, tedy pytlík zalitý vlažnou mléčnou břečkou. Tento nešvar indické nádražní gastronomie většinou nestojí ani za ochutnání, v Haridváru však jeho přípravu dokázali kuchtíci neuvěřitelně vyšperkovat a zatraktivnit: kelímek s tekutinou vloží na několik minut ohřívat do mikrovlnky. Při tak komplikovaném procesu lze pochopit i lehce dražší cenu 6 rupií – kdo by takové specialitě podniku odolal?
Marketingové triky se promítají i do mé volby pokrmu. Zcela zválcován reklamními nápisy na zdech žádám lidové menu za 10 rupií, které sestává z púrí a sabdží a má být nejen chutné, ale i výhodné. Avšak poté, co mě kuchař odkáže na štos mastných papundeklových krabic na pokladním pultě (aha, tohle jsou ty take away facility), raději měním objednávku a volím kompletní menu za 55 rupií. Sice je dražší, ale aspoň naservírované na tácu. Matar panír průměrný, dál mastný, rýže vychladlá, mini čapátí solidní a rájta vyloženě hnusná. Jediné štěstí je, že si člověk může spravit chuť širokou škálou čerstvých smaženek. Samósa přijde na 7 rupií, na ostatní už mi nezbylo místo.
Celkový dojem z haridvárské nádražky je podobný jako z rozhovoru se zaměstnancem marketingové agentury. Sice vám bude dvě hodiny bude tlačit do hlavy, jaké úžasné věci vytváří, ale jediný závěr, který si z debaty odnesete, je ten, že takových hodnot se nenajíte. A placení nakonec stejně zůstane na vás.
Atmosféra: * * * *
Obsluha: * * *
Čaj: * za technické provedení, * * * * * za umělecký dojem
Jídlo: * *
Hajzlíky: nejsou