Nikdo z nás nedoufal, nejeden člen zoufal. Tak nějak jsme si o půl jedenácté cestou na nádraží připadali. Cítil jsem ale šanci a vstoupil na perón. K mojí radosti jsem v září nádražních reflektorů spatřil stůl obklopený štamgasty naprosto typickými pro nádražní restaurace.
V lokále nás uvítala žabka a babka. Hned první věta byla překvapující: “Tady nekouříme, ale můžete si zapálit!” Nikdo nechtěl, ale popelník jsme stejně nafasovali. Jak nám bylo později vysvětleno, do nádražní restaurace si přes den chodí hrát děti. Tomu také odpovídá výzdoba a množství plyšových žabáků a podobných hraček různě poházených po restauraci.
Teď byl ale večer, takže děti nikde a my si mohli objednat. Pivo Černá hora 10° Tas nebo 11° Páter. Za Tase vytasíte ze šrajtofle 16 Kč, za Pátera o 2 Kč více. Rozhodně doporučuji k pivu objednat místní specialitu, limonádu Kombajnérka. Jak říkala paní výčepní, ona je taková chutná a není moc bublinkatá…
K testování dalšího sortimentu se už nedostalo. Zato toaleta za sádrokartonovou příčkou v rohu lokálu byla otestována důkladně. Ale výběr klasický a ceny neklasicky nízké (zelená, rum, vodka cca za 15-20 Kč).
Nádražní restaurace U Žabáčka rozhodně stojí za návštěvu.