Z tohohle by americký establishment neměl radost. Zatímco se bašta kapitalismu připravuje na zítřejší prezidentské klání, na jihu Dillí vyrůstají noví revolucionáři. V dnešním díle našeho seriálu se proto podíváme, jak se jim tu daří.
U nás potřeštění gymnazisté s blížícími se volbami přemlouvají své báby, aby jim nechaly zavést školné, kdežto studenti Néhrúovy univerzity (JNU) beze zbytku naplňují postulát, že dvacetiletý pravičák nemá srdce. Zatímco konkurenční Dillískou univerzitu (DU) na opačném konci města již zcela převálcovalo komerční vysoké školství v duchu (neo)liberalizace indické ekonomiky, JNU působí jako mokrý sen všech utopických socialistů – kterým ostatně byla a je už od svého vzniku v roce 1969. Studium prakticky zadarmo, ubytování za směšný peníz, jídlo za pakatel. Potom se nedivte, že na koleji potkáváte nejen plakáty a hesla, která si nezadají s agitkami z padesátých let, ale i doktorandy, kteří tu kroutí už nějakou patnáctou sezónu a s trochou štěstí by klidně mohli být vašimi rodiči.
Těžko říct, co je příčina a co důsledek. Jisté je jen to, že komunismus tady prosákl do podvědomí studujících i vyučujících natolik, že kdyby nešlo o akademickou půdu, pravděpodobně by většinu z nich brzo zavřeli. Několikrát do týdne se scházejí, demonstrují, agitují, přednášejí, roznášejí pamflety. A zatímco na DU zůstává politická polarizace víceméně omezena na souboj mezi vládnoucím Kongresem a opoziční BJP, na JNU mají studentskou samosprávu pod palcem marxisté, leninisté a maoisté. A nejzajímavější na tom je, že radikálně levicové ideály zde dokázaly infikovat i mnohé studenty, kteří jinak ve skutečných volbách hlasují pro Kongres nebo BJP. „Kde jinde než tady může komunismus opravdu fungovat?“ ptají se. A vlastně mají pravdu. Za pár let už je čeká teplé místečko v nadnárodní korporaci.
Ale už dost tlachání, pojďme na obrázky. Tentokrát je jich hodně a jako obvykle jsou doplněny vysvětlujícím komentářem.
